Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Církví zmítá skandál se zneužíváním dětí kněžími. Je to proto, že se nežení?

  8:38aktualizováno  8:38
V USA zaplatila církev miliony dolarů obětem zneužívání, v Irsku museli rezignovat biskupové. Další případy hlásí Holandsko, Itálie, Španělsko, Francie, Kanada, Mexiko a nejnověji Německo a Rakousko. S novou naléhavostí se objevuje stará myšlenka, že je na vině hlavně celibát. Naznačil to nedávno vlivný rakouský kardinál Schönborn, ale záhy své výroky korigoval.

Arcibiskupové, kteří kryli zneužívání dětí kněžímí dublinské arcidiecéze | foto: bbc.co.uk

Důvodem zavedení celibátu nebyl, jak se dodnes mylně traduje, pouze v hromadění majetku církve. Pokud by cílem celibátu bylo zabránit dědictví po zemřelém knězi, pak bychom se bez celibátu neobešli ani ve světské sféře, když by hrozilo, že majetek po vedoucím podniku zdědí jeho děti nebo školu či internát podědí vdova po jejím řediteli. Církevní majetek patří instituci, nikoli jednotlivci, který ho spravuje, a proto ho nelze dědit. Stejné je to u nekatolických církví, které celibát neznají.

Kněžské bezženství bylo do církevní praxe zakotveno v době, kdy mělo snad větší smysl než dnes, ale ani teď není jeho význam zanedbatelný.
V době zavedení celibátu šlo o to, že pro kněze vymezil jiný životní styl, formu vyčlenění z běžné životní řady, a vycházel i z pozitivních vzorů již existujících mnišských společenství. Pokud je celibát zpracován pozitivním způsobem a transformován do smysluplné činnosti, je pro společenství přínosný, přestože život v celibátu není jednoduchý. V současnosti žije řada nevěřících lidí, dokonce mladých lidí dobrovolně tzv. singl způsobem, neplánují život v partnerství, vidí sólo cestu pro svůj život jako vhodnou.

Ilustrační foto

Ilustrační foto

A pokud jde o vliv celibátu na lidské zdraví, což je také častá otázka, domnívám se, že muž, který žije nezřízeným způsobem života, škodí svému zdraví mnohonásobně více než muž, který žije řízeným celibátem.
Na rozdíl od hlasů volajících po jeho zrušení se vůbec nedomnívám, že celibát je příčinou vzniku kněžské homosexuality či zneužívání dětí. Z logiky sexuální orientace je zřejmé, že pokud morálně selže heterosexuální kněz, tak ve vztahu se ženou, nikoli s nezletilým chlapcem. Pokud by byl celibát zásadní příčinou změny sexuální orientace, tedy z heterosexuálního muže na počátku kněžské dráhy by se stal v celibátu pedofil, znamenalo by to, že sexuální orientaci lze měnit z jedné na druhou. O tom si dovoluji pochybovat.

Nedávno v našich médiích proběhly zprávy o protestantském pastorovi, který sexuálně zneužíval svého klienta, a také zprávy o jistém sbormistrovi slavného dětského pěveckého souboru a středočeském zubním lékaři, kteří se údajně nepřiléhavě chovali k nezletilým. A přitom pastorům, sbormistrům ani stomatologům celibát nikdo nepřikazuje.

Irský kardinál Sean Brady (vlevo) a biskup Joseph Duffy na tiskové konferenci ve Vatikánu po jednání s papežem

Irský kardinál Sean Brady (vlevo) a biskup Joseph Duffy na tiskové konferenci ve Vatikánu po jednání s papežem

Hrstka, která vše pokazí

Často se vede řeč o tom, zda je mezi duchovními a mnichy více sexuálních deviantů než v jiných oblastech života. Těžko se na tuto otázku odpovídá, zvláště statistickými údaji, protože věrohodná čísla nikdo nezná. Je pravda, že sexuální orientace nebo sexuální preference směrují své nositele do oblastí, kde mohou najít pro svůj "směr" uspokojení.

Vlna

Od půli 90. let minulého století probíhá katolickým světem (sporadicky i v nekatolických církvích) vlna obvinění kněží z pohlavního zneužívání.
Často jde o případy staré desítky let. Důvodem afér nebylo jen zneužívání, nýbrž i skutečnost, že biskupové řešili obvinění pouhým překládáním kněží, umlčováním svědků, či neudělali nic.

Například v Irsku, které má čtyři miliony obyvatel, dosáhl počet stížností patnácti tisíc. Konečný účet za odškodné dosáhl 1,5 miliardy dolarů (27,8 miliardy korun).

Česku se zatím obdobná vlna žalob vyhýbá – na podzim 2001 byl nicméně ve Zlíně na dva roky podmíněně odsouzen kněz František Merta za pohlavní obtěžování ministrantů a chlapců.

Pochybuji, že by se mezi pedagogy v této zemi nenašel jediný pedofilní učitel. Všude však jde o výrazné menšiny, jejichž poklesky nebo trestná činnost nemohou převážit nad pozitivy těch ostatních. Také mezi důstojníky v armádě existovalo vždy pár deviantních jedinců, kteří využívali nadřízeného postavení vůči vojákům a sexuálně je zneužívali.

První dojem, který vyvolávají zprávy o obětech, vede k úvaze, že v patologickém jednání tohoto druhu vede katolická církev prim. Co do počtu obětí, tak i míst, kde ke zneužívání docházelo. Víme však, jak skandály, pokud jsou médii přiživované, dosahují obřích rozměrů. Větší zkušenost než představitelé církve s tím mají už jen politici.

Občas mám dojem, že na planetě jsou neproblematičtějšími skupinami co do chování vrcholní politici a kněží. Ti první podle médií nedělají nic jiného, než že fandí korupci, spolupracují s podsvětím, porušují zákony, lžou, podvádějí, rozvádějí se a mrhají penězi. A kněží zase zneužívají malé děti. Přestože to nikdy není možné kvantifikovat, lze se z prezentace těchto afér bezmála domnívat, že jde o skupinová selhání.

Posvítit si na adepty kněžství?

Rušit celibát přesto není třeba. Je však nezbytné zabránit v přístupu nevhodným jedincům do kněžských řad. Pokud se někteří kněží dopustí pochybení nebo obecných, nám všem lidských nedokonalostí, odpusťme jim, jsou lidé jako my. Pokud se dopustí ohavností nebo trestných činů, žádejme spravedlnost.

Příčinu nynějších skandálů vidím spíše v tom, že se do kněžských řad dostávají jedinci s diagnózami poruch osobnosti nebo sexuálních deviací. Samočisticí mechanismy pracují v každém organismu a církev se v tomto směru postupně začíná probouzet. I když však budou zavedeny přísnější výběry, může starým hříchům zůstat po určitou dobu jistá setrvačnost.

Na druhé straně hrozí, že by se církev mohla dostat pod palbu ostré kritiky, kdyby začala kandidáty kněžství podrobovat sexuologickým testům jejich orientace a přijímala jen čistě heterosexuální studenty. V Evropě by se ihned zvedla vlna odporu proti církevní diskriminaci mužů s odlišnou sexuální preferencí. Nepochybuji o tom, že by někdo církev zažaloval u patřičného evropského soudu.

Fatální chyby nadřízených

Osobně bych se přesto přimlouval za přísnější výběr kandidátů kněžství u bran seminářů. Nevím, zda je tak veliká benevolence k přijímání nových bohoslovců způsobená jejich stále se snižujícím počtem nebo falešnou představou nadřízených o tom, že jinak sexuálně orientovaný z toho jednou "vyroste" nebo se časem "polepší". To jsou otázky pro patřičné církevní instituce. V každém případě se tyto aféry odrazí v pohledu nejen na kněze, kteří žijí příkladným, morálně bezúhonným životem – známe přece tendenci davu všechno generalizovat – ale také v pohledu na mladé muže v kněžských seminářích a jejich nálepkování typu "byl divnej, tak šel na faráře".

Opatření

Vatikán vydal v lednu 2002 směrnice o nakládání s kněžími, kteří se pedofilie dopustí. Měli by stanout před tajným církevním tribunálem, a pokud bude prokázána jejich vina, mohli by být zbaveni kněžské funkce a vyloučeni z církve. Směrnice mlčí o tom, zda budou informovány příslušné civilní úřady, pokud bude kněz vinen.

Vatikánská Kongregace pro katolickou výchovu vydala 4. 11. 2005 Instrukce o kněžství a homosexualitě. Zakazuje přijímat do kněžského semináře osoby mající "hluboce zakořeněné homosexuální sklony" nebo "sympatizují s gay kulturou", a udílet takovým osobám svěcení.
Podle kritiků to prohloubí strach a je projevem neúcty k homosexuálně cítícím osobám v církvi.

Církev to samozřejmě při výběru duchovních nemá nijak usnadněné. Dopředu neví, jak se který bohoslovec "vybarví". Nejen církevní, ale i světské organizace pracují s předpoklady. Ministerstvo vnitra předpokládá, že mladí muži vstupující do řad policie nebudou páchat trestnou činnost, ministerstvo spravedlnosti předpokládá, že jmenovaní soudci budou žít sami spravedlivě, a potažmo i církev předpokládá, že ti, kteří vstupují do jejích služeb, budou žít morálně, když mají morální hodnoty hlásat.

Předpoklady se v žádné ze jmenovaných organizací nenaplňují stoprocentně. Přesto nemůžeme kvůli selhávajícím jedincům prohlásit ministerstvo vnitra, spravedlnosti nebo každou právnickou fakultu za instituce zbytečné a škodlivé.

Nepřísluší mi posuzovat hříchy policistů, právníků, učitelů nebo deviantních kněží, ale neubráním se dojmu, že velikými spoluviníky jsou v pokračujících případech jejich nadřízení, kteří o kriminálním jednání svých podřízených věděli, ale přesto nejednali adekvátním způsobem. To už dnes nepopírají ani církevní instituce.

Kolik jich bylo?

Bylo by skoro spolupachatelstvím tvrdit, že se nic takového nestalo, že si to všechno vymyslel ošklivý svět, který nemá církev rád. Stalo se to. Bohužel. Zda v takovém rozsahu, jak uvádí média, zůstává otázkou. Té předchází jiná: Kolik je skutečných kněžských obětí, za které by viníci i ti, kteří je kryli, zasluhovali potrestat, a kolik falešných obětí se s těmi skutečnými jenom "svezlo"? Jde přece o peníze a jedním ze způsobů, jak k nim přijít, je soudní pře. A jedním z nejhorších dokazování i vyvracení je oblast sexuálních ataků.

Bylo by další vážnou chybou obviněných i jejich představených, kdyby hlásící se oběti z takové účelovosti a falešných svědectví neprávem podezírali. Vzhledem k tomu, že se případy neřešily včas a některé nastaly už před desítkami roků, může dojít na obou stranách ke škodám z prodlení.

Nekřesťanská Evropa

Hodnocení církevních skandálů probíhá na pozadí interakce mezi ní a současnou většinovou, sekularizovanou evropskou společností. Hovořit dnes o křesťanské Evropě je už nicneříkajícím pojmem. Část Evropy se staví k církvi lhostejně, část s blahosklonnou tolerancí a zbytek ji nemá očividně rád. Viníci tohoto vztahu jsou na obou stranách. Svět neumí slyšet z církve hlas evangelia, ale velmi dobře slyší na její skandály, církev neumí srozumitelně formulovat, co může světu nabídnout.

Asi 30 tisíc lidí se zúčastnilo mše, kterou sloužil kardinál Jozef Tomko ve Velehradě na Uherskohradišťsku v rámci Dnů lidi dobré vůle. (5.7.2009)

Řadu aktivit, které dříve spadaly do kompetence církve – sirotčince, nemocnice, školy, kulturní a společenské aktivity – přebraly instituce civilní. Současné úloze církve ve společnosti málokdo rozumí. Po skandálech, které nabírají na obrátkách, jí bude rozumět ještě méně lidí, a pokud se nezačne chovat otevřeným, čestným a pravdivým způsobem nejen vůči okolnímu světu, ale především vůči sobě samé, přestane být věrohodnou a nebude jí rozumět nikdo.

Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Demonstrace na podporu ruské dívčí kapely Pussy Riot v Madridu (17. srpna 2012)
ZÁPISNÍK: Pussyriotismu zdar. Babiš nebo Zemanovci?

Dávka angažované poezie. Nápad na byznys s politickým deštěm. Hledání odpovědi na otázku: Kdo je horší? To jsou témata zápisníku "Minulý týden", který vychází...  celý článek

Syrští povstalci v bojích o město Chanasír nedaleko Aleppa (27. srpna 2013)
ZÁPISNÍK: Potáhneme na Sýrii! Čeští komunisté milují Severní Koreu

Moderátor usnul, mezi českými novináři se objevily výzvy k válčení a komunistický hejtman mluvil s velvyslancem KLDR o povodních, píše komentátor MF DNES...  celý článek

Miroslav Kalousek po jednání s prezidentem Milošem Zemanem.
ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace Miroslavu Kalouskovi, to jsou témata...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.