"Věci jsme odváželi, ale proto, abychom je zachránili před zloději a nebo přichystali pro restaurátory," tvrdí.
Z toho, co zaznělo v soudní síni, vyplynulo, že církev přesně nevěděla, co v kostelích je. "Poslední důkladnou evidenci prováděla v roce sedmdesát tři až čtyři," potvrdila například Božena Rendlová, pracovnice památkového úřadu v Ústí nad Labem.
Ta měla v 90. letech za úkol zmapovat cenné předměty a věci v kostelích na Českolipsku, natočit je na video právě pro potřeby policie.
"V Jestřebí s tím byly problémy, tehdejší farář Jaroslav Macoun nás nechtěl pustit dovnitř s tím, že nemají zpracované seznamy a že na to nejsou připravení," uvedla Rendlová. "V podstatě se nám povedlo zdokumentovat je Kravaře. Ostatní kostely, například v Chlumu, Zahrádkách či ve Stvolínkách jsme viděli až po roce dva tisíce a tam toho bylo velmi málo."
Kvalitní podle ní nebyly ani soupisy z počátku 70. let. "Někde byly podrobné i s popisem věcí, jinde to byly jen holé seznamy," dodala.
To připustil i kancléř litoměřického biskupství Jaroslav Macek. "Seznamy se pouze aktualizovaly a doplňovaly. Faráři měli povinnost každou změnu zaznamenat a předat ji i na biskupství," řekl. "Stejně tak krádeže. Hlásili je policii a pak nám. Nemohu ale zaručit, že to tak bylo vždycky a že dokázali vždy odhadnout cenu předmětů."
Inventura majetku se podle něj měla provádět, když nastoupil nový farář. "Pak měl někdo z biskupství přijet a sepsat s ním předávací protokol," vysvětlil Macek. "Nevím, ale jestli v tomto případě to tak opravdu bylo."
Právě tento dokument se při vyšetřování ale nenašel. "Žádný protokol se mnou nikdo nesepisoval. Dostal jsem jen jmenovací dekret," opakoval obžalovaný dvaapadesátiletý bývalý duchovní Andrej Bakoň, kterému pomáhali devětatřicetiletý invalidní důchodce Zdeněk Fidrhel a padesátiletý podnikatel Jindřich Novák.
Mezi svědky byl i muž z Jestřebí, který na objednávku Fidrhela opravoval lavice z kostela v Brenné a převážel je do kostela v České Lípě. "Znal jsem oba, věděl jsem, že jsou z fary," řekl o farářových pomocnících.
"Vystavil jsem fakturu a dostal ji zaplacenou. Nepřipadalo mi, že je na tom něco divného. Zaznamenal jsem nějaký pohyb věcí z kostelů, ale říkali mi, že se věci ze zdevastovaných kostelů odvážejí na opravu."
Z kostelů na Českolipsku a Litoměřicku ale během dvou let mizely vzácné sošky, obrazy, plastiky, krucifixy, svícny, monstrance, dokonce i části varhan, kazatelen či nábytek, šlo o drobnosti i díla za stovky tisíců korun.
