Není důvod se jim smát. Zatímco USA se vyčerpávají válkou v Iráku a společně s Evropou a Ruskem i vyhrocenými debatami o raketové základně, Peking jedná.
Financemi skrblit nemusí. Tamní vládci minulý týden navýšili armádě rozpočet o 17,8 procenta, na téměř 45 miliard dolarů (a to se říká, že neoficiálně mají vojáci k dispozici částky ještě několikanásobně vyšší).
A nejlidnatější země planety svoji armádu za pochodu přebudovává, zeštíhluje a především, shání pro ni ty nejmodernější zbraně, kde se dá.
I Američané zpozorněli. A když v lednu Číňané raketou odpálenou ze Země zničili jednu z vlastních družic, došlo stratégům v Pentagonu, že v Číně jim rychle vyrůstá silnější a silnější rival.
Další ranou do pověstného sebevědomí Ameriky pak bylo prosincové zařazení superstíhačky J-10 do výzbroje čínské armády.
Dlouho se jim posmívali
Západní experti dlouho hovořili o úrovni čínských ozbrojených sil s pořádným despektem. Jejich armáda má sice nukleární zbraně, s více než dvěma miliony mužů je však zastaralá, těžkopádná a špatně vycvičená.
Příliš se neliší od vojsk, která před více než půlstoletím vedl Mao Ce-tung proti generálu Čankajškovi.
Pětaosmdesát procent mužstva tvoří nevzdělaní venkovští branci. Generalita je zkorumpovaná. Počet akceschopných vojáků lze odhadnout v nejlepším případě na několik málo stovek tisíc. A tak dále a tak dále.
Podobná tvrzení dnes platí jen částečně. Čínským vůdcům to totiž před lety došlo. Nejspíš, když v přímém televizním přenosu sledovali, jak Američané v první válce v Zálivu válcují Saddámova vojska bez velkých ztrát.
Došlo jim, že početní převaha v moderní válce už nic neznamená, že v případném budoucím konfliktu budou stále více rozhodovat vysoce sofistikované technologie, jež jsou dnes doménou především americké armády.
Právě očividná převaha světové supervelmoci ve vývoji ultramoderních zbraní nedá jejich potenciálním rivalům spát.
Číňané, kteří podle všech předpokladů mají být v tomto století hlavním konkurentem USA, se probudili a dali si "tajný“ úkol: I ve vojenské oblasti dohonit (a předhonit) Spojené státy! A k tomu jsou třeba dynamické ozbrojené síly, vybavené elektronickými zbraněmi pro "hvězdné války“.
Čína má v tomto fiktivním závodě s USA stále co dohánět. Za americkými silami zaostává podle expertů zhruba o dvacet let. V posledních letech však tamní armádě přece jen narostly svaly. Zakoupením moderních bojových letounů, ponorek a válečných lodí, stejně jako zvýšením počtu profesionálů, následuje nejmodernější armádu světa.
A nejde jen o zbraně. Mění se i "filozofie“ uvnitř armády. Velitelé si začali všímat i drobných detailů, to nebývalo zvykem. Zatímco dříve nahnali do armády kdekoho, dnes si vybírají.
"Vzhledem k tomu, že chronické chrápání ruší druhé, nepřijmeme nikoho, kdo hlasitě chrápe,“ citoval list Beijing Times plukovníka Li Čchun-minga. Možná vám to připadá úsměvné, ale o změně myšlení uvnitř čínských ozbrojených sil to vypovídá více než jakýkoli nákup sebelepších zbraní.
Pentagon nezná odpověď
Čínské ambice vzbuzují strach, přinejmenším v asijském regionu. A analytici v Pentagonu mají z vývoje nejspíš pěkně zamotanou hlavu. Stane se Čína vojenskou hrozbou pro Asii a dokonce pro USA?
Odpověď není snadná ani jednoduchá. Ostatně americké ministerstvo obrany ve své poslední zprávě o čínských ozbrojených silách přiznalo, že jejich plány dokáže zhodnotit jen velmi obtížně. "Přímý vhled do čínské národní strategie je těžké získat,“ stálo v dokumentu.
Jednou z možností je mírový růst Číny. Podle analytiků je však možná i budoucí cesta "uplatňování dominantního vlivu“ s využitím vojenských prostředků. Zvláště pokud by v Pekingu získali navrch stoupenci vyhroceného nacionalismu. Svět zkrátka musí být ve střehu.
Proč se bát Číny
• Má velké potřebyKaždý pátý člověk na planetě je Číňan. Jen v rodné zemi žije hodně přes 1,3 miliardy lidí. Dlouho snili v domácí izolaci komunistický sen o velmoci, před níž se všichni budou třást. Nyní, zdá se, přišel jejich čas. Země se mohutně valí kupředu, má našlápnuto k tomu, aby se co nejdříve stala tou nejmocnější. Číňané si po letech hladovění chtějí užívat, utrácet a mít se skvěle. Běda, kdyby se něco zadrhlo...
• Docházejí zdroje
Čína čím dál víc ovlivňuje světovou ekonomiku a finanční trhy. Její levné zboží tlačí ceny dolů prakticky všude. Zároveň konzumuje nejvíc uhlí, hliníku, oceli a mědi, ve spotřebě ropy je druhá hned za USA. Čínský hlad po surovinách roste, domácí zdroje nestačí. Její nákupy na světových trzích nesou ceny do rekordních výšek. Co se stane, až si obří země nebude schopna opatřit zdroje "po dobrém"? Bude si je chtít vzít násilím? S řadou sousedů má navíc nevyřečené územní spory.
• Ignoruje své problémy
Pohled na dnešní Čínu budí respekt. Už celé roky roste nejrychleji na světě a mění se doslova před očima. Úspěch má však i odvrácenou tvář. Třeba stamiliony lidí pod hranicí životního minima, zvláště na venkově, kteří se na celkovém úspěchu země nijak nepodílejí. Nebo slabý bankovní systém a nepředstavitelné znečištění. Někteří říkají, že po strmém vzestupu přijde dlouhý pád.
