Jednaosmdesátiletý Ma Ťin-ling den co den vyráží na svůj malý pozemek, kde pěstuje celou řadu plodin. Úroda však nekončí na prodejních pultech, ale v jeho žaludku. Bez ní by on ani jeho žena Chou Kuej-jing nepřežili. "Pokud bychom nemohli farmařit, nebudeme mít co jíst," svěřil se Ma reportérům serveru washingtonpost.com. Se svojí manželkou mají pět dospělých dcer, které pracují stovky kilometrů daleko od své rodné vesnice.
Žaloba potomkůNa sklonku loňského roku v Číně představili novelu zákona o rodině, která dává starším lidem možnost žalovat vlastní děti, pokud jimi nejsou dostatečně často navštěvováni. Frekvenci návštěv však novela zákona přímo nestanovuje. Nelze tedy určit, kdy by měli rodiče nespokojení se svými potomky k podobné žalobě přistoupit (více o novele zákona čtěte zde). |
Rodiče navštěvují jen minimálně a finanční pomoci z jejich strany pak přichází ještě méně. "Pokud budeme zdraví, můžeme takhle žít. Jen musíme doufat, abychom neonemocněli," vysvětluje Ma. Podobný osud zažívá každý den čtvrtina ze 185 milionů Číňanů starších 65 let. Třetina z nich pak musí pravidelně pracovat, 40 procent trpí depresemi, ukazuje dlouhodobý výzkum univerzity v Pekingu.
Obrázek rozvětvené rodiny, kde se potomci starají o své rodiče, tak z Číny pomalu ale jistě mizí. Jedním z důvodů je už výše zmíněné stěhování mladých lidí do měst.
Jen pro představu – v roce 1990 žilo na venkově se svými rodiči 70 procent jejich plnoletých potomků, v roce 2006 pak toto číslo kleslo na 40 procent. Staří rodiče jsou tak mnohdy postaveni před velké rozhodnutí – zůstat na venkově, nebo "na stará kolena" začít nový život ve městě, kde se o ně jejich děti postarají a kde jim stát zajistí také větší důchod.
Začíná se projevovat i efekt vládou regulované porodnosti. "Jedno dítě a dost," hlásí už mnoho let čínské úřady. Kdo neposlechne, musí zaplatit vysokou pokutu. Efekt "vynucených jedináčků" se však negativně odráží v jejich následné péči o staré rodiče. Jeden potomek se totiž musí sám starat jak o rodiče, tak o prarodiče, což bývá v mnoha případech ekonomicky téměř nemožné.
Stárnutí populace jako strašák pro čínskou ekonomiku
Ruku v ruce s politikou jednoho dítěte pak logicky jde stárnutí čínské populace. Podle statistických odhadů budou v roce 2053 lidé v důchodovém věku tvořit asi 35 procent populace Číny. Péči tak bude potřebovat 487 milionů starých lidí, kteří nebudou ekonomicky produktivní.
Na varování před možnými ekonomickými problémy, které by mohlo stárnutí populace způsobit, už reaguje i samotná čínská vláda. Už v roce 2009 spustila přeměnu současného penzijního systému s cílem poskytnout lepší zdravotní péči starým lidem. Výsledky tohoto snažení jsou však zatím nepatrné.
Před měsícem pak premiér Li Kche-čchiang posvětil zahraniční investice v oblasti poskytování péče seniorům. Otázkou zůstává, kolik lidí si bude moct v západním stylu pojaté pečovatelské domy dovolit.
Podle sociologů tak zřejmě bude současný trend dál sužovat Čínu. Mladí budou odcházet do měst a na své rodiče pomalu zapomenou. Tak jako zapomněli na 94 letou Cai Wush. Její děti za ní přijdou jen tehdy, pokud potřebuje doplnit zásoby dřeva na otop. "Moje oči už mi neslouží příliš dobře, ale aspoň ještě něco slyším. Už ale nejsem pro nikoho užitečná," smutní Cai.
