Typickým příkladem je podle Kaye poplach těsně před začátkem invaze, kdy se američtí zpravodajci dozvěděli, že Saddám údajně rozdělil chemické zbraně mezi své nejvěrnější velitele, aby je použili v případě napadení země.
Poplach vyvolaly rozhovory mezi iráckými špičkami, jež byly zachyceny Američany. Vyplynulo z nich rovněž, že Saddám dal generálům volnou ruku použít zbraně podle vlastního uvážení. Informace vyvolala obavy a současně ji mnozí považovali za přesvědčivý důkaz, jímž Saddám usvědčil sám sebe.
Těsně před začátkem války například prezident George Bush řekl: "Máme zdroje, které nám říkají, že Saddám Husajn nedávno povolil iráckým velitelům nasazení chemických zbraní - týchž zbraní, o nichž tento diktátor říká světu, že je nemá."
Teď to vypadá, že je opravdu neměl. "Ta zpráva tehdy vypadala věrohodně. Ale s odstupem ji musíme brát jako možnou dezinterpretaci či jako hru, kterou s námi hráli," řekl k tomu listu The Washington Post bývalý zbrojní inspektor a nyní uznávaný politolog David Albright.
V možnost, že Saddám Husajn jen blufoval, věří i poslední šéf inspekčního týmu Hans Blix, který už několikrát zopakoval, že Irák asi žádné zbraně hromadného ničení už dávno neměl. Prezident Bush a britský premiér Tony Blair trvají na tom, že ničivé arzenály či stopy po nich se ještě najdou.
Kayova teorie o blufování by však vysvětlovala, proč si Saddám v případě, kdyby opravdu neměl zbraně hromadného ničení, šel pro porážku, když stačilo plně spolupracovat s OSN. Místo toho se Irák například tvrdošíjně bránil styku svých vědců s inspektory, což se zdá nelogické v případě, že neměl co skrývat.
Získá to však logiku při představě, že Saddám se chtěl světu prezentovat jako větší hrozba, než jakou ve skutečnosti byl. Chtěl tím odstrašit USA a současně vypadat silnější před svými sousedy i v celém arabském světě.
"Můžete si dát na dveře nápis 'Pozor, zlý pes' a funguje to, i když psa vůbec nemáte," řekl o této taktice v jednom z nedávných interview Hans Blix.
David Kay, jenž vede tým 1200 pátračů, bude dnes ve zprávě, o níž informoval The Washington Post, rovněž tvrdit, že Irák své kapacity na výrobu ničivých arzenálů dobře ukrýval a byl připraven obnovit výrobu, jakmile by odešli inspektoři.
