Vzdělání a veterinární pomoc, o to šlo především, říká americký zemědělský expert Ramiro Rojas, který v provincii Lógar působil.
Je v provincii Lógar bezpečno?
Ve srovnání s jihem Afghánistánu i některými sousedními oblastmi, například provincií Paktíja, je Lógar velmi stabilní. Neprobíhá tu totiž otevřený boj s povstalci z Talibanu.To ale neznamená, že by tu povstalci nebyli. Jejich aktivita navíc v posledním roce vzrostla. Zatím se snaží napadat koaliční jednotky náložemi nastraženými na silnicích. Obvykle jsou ale neúspěšní.
Jak Vás přijali běžní Afghánci?
Většina Afghánců civilisty z rekonstrukčních týmů vítá, a podle mého soudu upřímně. Týmy jim přinášejí investice, pomoc. A obyčejní Afghánci chápou, že nás z bezpečnostních důvodů provázejí vojáci.V Lógaru také působí i řada nevládních organizací, a to i ve srovnání s ostatními částmi země. To podle mého soudu leccos vypovídá o bezpečnostním klimatu provincie.
Nicméně, jako civilní experti jste se v Lógaru pohybovalií výhradně v doprovodu vojáků...
Ano, neboť americká vláda vydala takové nařízení. A je pravda, že některé části provincie - konkrétně dva okresy jsou ve srovnání se zbytkem Lógaru méně bezpečné.
Změnil se pohled Afghánců na přítomnost Američanů a jejich spojenců? V posledním roce roste počet útoků proti nim.
Myslím, že Afghánci teď jsou především vystrašení. Obyčejní lidé netrpí zásadním pocitem odporu vůči Američanům, či koalici. Povstalci se ale snaží mezi Afghánce zasévat strach a nejistotu. A jsou v tom úspěšní. Osobně jsem se ale nesetkal s žádnými projevy nepřátelství: nikdo mě nechtěl unést, udeřit ani zabít.
Působil jste v Lógaru jako zemědělský expert. Na co se mají Vaši čeští nástupci připravit?
My jsme hlavně poskytovali veterinární služby chovatelům dobytka, pomáhali konkrétním farmářům. A vybudovali jsme také instituce pro vzdělávání farmářů i specialistů.
Mám za to, že v Češi budou v těchto projektech pokračovat. Je to podle mě důležité: zemědělstvím se totiž v Lógaru zabývá asi 85 procent obyvatel. Úroveň vzdělání je přitom v Afghánistánu obecně nízká, byť v Lógaru díky malé vzdálenosti od hlavního města Kábulu poněkud nižší než v jiných, odlehlejších krajích.
Lógar také není úplně chudý díky tomu, že se zde pěstuje pšenice, brambory, ovoce i zelenina. Pracovali jsme také na tom, aby Afghánci tyto produkty zpracovávali, což by jim přineslo potřebné peníze. Zatím je totiž jen spotřebovávají v rámci provincie.
Co mák? Mají úřady v Lógaru problém s produkcí opia? Respektive s konopím, tedy marihuanou?
Tato provincie není pro pěstování máku vhodná. Tento problém Lógar prakticky nemá. Konopí v Lógaru je. A nevím, jestli by bylo nyní zcela moudré proti jeho pěstování bojovat. Zajišťuje zisk řadě rodin.
Nicméně, toto není otázka pro mě ani pro americké vojáky, kteří mají jiné, bezpečnostní úkoly. V Afghánistánu navíc působí organizace mezinárodního společenství, které se boji s drogami věnují.
Přesto: drogy, byť lehké, znamenají peníze. Ty zbraně a tedy případný odboj proti vládě. Alespoň to tak prezentuje část západních expertů.
Můžu mluvit jen obecně. Chcete zamezit pěstování rostlin, které lze použít k výrobě drog? Neptejte se zemědělského odborníka: jde o sociální, kulturní a právní problém. Až tyto problémy někdo - úřady, organizace - vyřeší, až se sami Afghánci rozhodnou, že nechtějí mák, či konopí, pak můžeme přijít. A nabídnout alternativu, třeba jiné rostliny.
Pražské úřady prezentují vyslání rekonstrukčního týmu do Afghánistánu jako příležitost pro české podnikatele? V čem by se mohli chytit?
Mohli by se angažovat v těžbě mědi, které jsou v Lógaru velké zásoby, navíc ve výborné kvalitě. O možnost těžit v Lógaru již usilují Američané, Kanaďané, Číňané a některé evropské firmy.
Krapet osobní otázka. V Lógaru úřady nepovolují prodej alkoholu. Jaký byl vás pitný režim?
Pro americké vojáky platí "žádný alkohol". A pokud vím, tento zákaz dodržují. Nejde jen o vojenskou disciplínu - provinční vládci si doma alkohol nepřejí, jsou v tomto ohledu značně citliví. Já jsem civil, a třeba na americké ambasádě v Kábulu, tedy půdě Spojených států... Tam jsem mohl pít.
A co (auto)mobilní dealeři, kteří mají lahve těch správných tekutiny v kufru auta?
Takto, v Afghánistánu si lze koupit leccos, pokud ovšem máte dostatek peněz.
Potkal jste během svého působení v Afghánistánu nějaké ženy-političky, či úřednice?
Pro srovnání: v Paktíji, provincii, která s Lógarem sousedí, jsem ve veřejné funkci nepotkal prakticky žádnou ženu. V Lógaru se každého setkání s místními šéfy vždy účastnilo více žen, které se také zdály být více zapojeny do veřejného i ekonomického života. Rozhodně však nelze říci, že by zde ženy byly plnohodnotnými členy společnosti tak, jak to chápe Západ.
Domníváte se, že měla vaše mise v Afghánistánu smysl?
Velká část země je nyní stabilní, ekonomika roste, a to nejen ta ilegální. Navíc jde o významný pokrok, zvláště na severu země. Věřím, že ano.
Obyčejní Afghánci nás viděli rádi
