Mirka je zcela závislá na pomoci ostatních. Rukama sice může třeba psát, ale nemá v nich sílu na to, aby otevřela pet-lahev s vodou, natož zvedla své tělo.
"Nemám sílu v rukách, prsty vypovídají službu. Nejhorší je, že pořád musím myslet na to, kam a jak půjdu na záchod a kdo mi pomůže."
Bojím se pít
Zdravý člověk si takové prokletí nejspíš nedovede ani představit. "Bojím se pít. Vypiju tak dva hrnky vody denně. Kvůli čurání. Vím, že na to možná dojedu, ale nechci být nikomu na obtíž," říká Mirka. Ví, že jí blízcí lidé rádi pomůžou, ale ona se pořád s cizí pomocí při nejintimnějších procedurách nemůže smířit.
Před lidmi se Mirka snaží působit vyrovnaně, občas uhýbá do černého humoru nebo nasadí masku drsňačky. Ale nevěříte jí to.
"Hraju si trochu na silačku. Spousta lidí mi říká, ty seš v pohodě, to já bych nezvládl. Jenže já tak moc nejsem," říká Mirka, která prý dovede být i pěkně nesnesitelná.
Na asistenta jí podle nového zákona přiřkl stát měsíčně čtyři tisíce. To na každodenní až šestnáctihodinovou službu rozhodně nestačí. Dokázala by si ji pořídit, kdyby mohla zaplatit o deset tisíc víc.
Pomozte Mirce osamostatnit se
Zpravodajský portál iDNES.cz vyhlašuje SBÍRKU PRO MIRKU. Pomozte mladé ženě začít samostatný život v Praze.
Metou je částka 120 000 korun. Měla by Mirce pomoct zaplatit si na rok nezbytnou asistenci. Stát hradí jen zlomek, na non-stop službu peníze nestačí.
iDNES.cz je mediálním partnerem nadace Konto BARIÉRY, která Mirku pro speciální vánoční sbírku vytipovala.
Částku, která překročí cílových 120 000 korun, rozdělí nadace dalším lidem, kteří potřebují pomoc.
Peníze můžete poslat na účet číslo:
17111444/2400
zpráva pro příjemce: MIRKA
SBÍRKA PRO MIRKU se uzavře 30. ledna.
Pro platby ze zahraničí:
IBAN CZ9724000000000017111444, kód banky 2400
Konečně být samostatná
Mirka studuje v Praze vysokou školu mezinárodních vztahů. Má speciálně upravený výukový program pro handicapované. Vozí ji sem rodiče z rodného Staňkova v západních Čechách, někdy.- přespává v Praze u kamarádky Kláry.
Chtěla by se konečně osamostatnit. V Praze i bydlet a později i pracovat. Jenže na to její pětitisícový invalidní důchod i se sociálními příspěvky nestačí, natož aby z toho pořídila asistenci.
Mohla jsem bejt utopená
"Skákala jsem do bazénu na zahradě často, ty šipky mi pokaždé vyšly. Až jednou ne, bylo mi čtrnáct," vypráví zkratkovitě svůj příběh šestadvacetiletá Mirka Škampová. Na tváři má (nebo se spíš tak trochu křečovitě snaží mít) úsměv.
"Viděla jsem jen bublinky a dno bazénu, takový modrý. Napila jsem se. Pak si nic nepamatuju. Probudila jsem se v nemocnici," vzpomíná. Z vody ji vytáhl její bratr.
"Zrovna šel kolem. Kdyby ne, mohla jsem bejt utopená, což bych neviděla za moc velkej problém, asi by mi to vadilo míň než tohle," odzbrojí svou poznámkou. "Depky jsou pořád. Srovnaná s tím teda nejsem. Ale věřím na druhý život."
