náhledy
Alžbětě Fontiové je 36 let, na ulici se dostala před šesti lety poté, co utekla z Bohumína od přítele a před výhrůžkami lichvářů. "Byla jsem zamilovaná, můj přítel mi ale kradl peníze a já přišla o střechu nad hlavou i dvě děti," popsala 17. října 2011 při debatě ve Sněmovně.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Haně Kočové je 54 let, stejně jako Ladislav Šandor prodává časopis Nový prostor a oba využívají pomoci stejnojmeného občanského sdružení. "Jsem tam ráda, dává mi tolik, že se můžu najíst, ubytovat, obléknout se," popisuje Kočová. Do těžké situaci ji dostala smrt manžela a dluhy v rodině. Šandor přiznává, že se ocitl bez střechy nad hlavou vlastní vinou. "Byl jsem ve výkonu trestu, když jsem se vrátil, neměl jsem práci ani bydlení, byl jsem na ulici. Teď pracuji pro Nový prostor. Sice moc nevydělám, žiju ze dne na den, ale na tu chviličku se to dá vydržet," popsal svůj osud na semináři v Poslanecké sněmovně (17. října 2011).
Autor: Petr Topič, MAFRA
V budově Sněmovny proběhl seminář o bezdomovectví a chudobě (17. října 2011)
Autor: Petr Topič, MAFRA
Alžbětě Fontiové je 36 let, na ulici se dostala před šesti lety poté, co utekla z Bohumína od přítele a před výhrůžkami lichvářů. "Byla jsem zamilovaná, můj přítel mi ale kradl peníze a já přišla o střechu nad hlavou i dvě děti," popsala 17. října 2011 při debatě ve Sněmovně.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Poslankyně Lenka Kohoutová (ODS) na semináři o bezdomovectví a chudobě (17. října 2011)
Autor: Petr Topič, MAFRA
Marku Martincovi je 31 let. Na ulici se ocitl, když mu bylo 17 let. "Dostal jsem se do ústavu, jenže jsem utekl a živil se prostitucí. Byly tam i drogy a já se přestal začleňovat do společnosti," popisuje. Nyní pracuje v chráněné dílně. O svém osudu vyprávěl na semináři ve Sněmovně (17. října 2011).
Autor: Petr Topič, MAFRA
"Otec mi zemřel v devíti letech, rodina mi ukázala záda. Měl jsem možnost postavit se na vlastní nohy, ale přišel jsem o bydlení," popisuje svůj život 34letý Karel Salmon. Život na ulici mu přinesl mimo jiné syfilis. Vyléčil se, nyní pracuje v chráněné dílně. "Jsem rád, mám kde bydlet," míní. O svém osudu mluvil na besedě ve Sněmovně 17. října 2011.
Autor: Petr Topič, MAFRA
"Když jsem odešla do důchodu, myslela jsem si, že budu mít klid, jenže jsem začala utíkat do hospody a pít," popsala Emílie Warzelová. Utíkala před problémy. A to i zdravotními. Mimo jiné rakovinou žaludku. Bez střechy nad hlavou se ocitla poté, když dům, ve kterém bydlela, šel do privatizace. "Nezbylo mi ani na nájem, majitelka bytu mě pak odstěhovala na Armádu spásy," dodává. Teď je jí 66 let a čeká na místo v domově pro seniory. O svém životě v chudobě vyprávěla 17. října 2011 na semináři ve Sněmovně.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Tereza Fayová je v sedmém měsící těhotenství. Nad radostí ale převažuje smutek z vlastního osudu, na který zůstala sama. "Jsem bez přítele, protože ten pil," řekla na semináři ve Sněmovně, který se konal 17. října 2011. Do tíživé situace se dostala po problémech v rodině. "Tatínek byl po smrti maminky špatný, pak si našel novou paní a já už u něj dálnemohla bydlet, musela jsem na Armádu spásy," vyprávěla s pocitem, že jí nikdo nechce pomoci. "Na sociálním odboru mi řekli, že když jsem jeden měsíc brala 6 200 korun a další měsíc 3 000, tak jsou mé příjmy tak vysoké, že nedosahuji ani na doplatek na bydlení. Mám teď problémy sehnat peníze na bydlení a nevím, co bude dál," řekla.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Miroslav Koranda si v životě prošel dětským domovem, ve kterém se ani nevyučil. "Nedovolili mi to. Umím akorát sekat trávu," říká s tím, že původně se chtěl vyučit na řezníka. Svůj příběh vyprávěl ve Sněmovně na setkání lidí, kteří zažili chudobu (17. října 2011).
Autor: Petr Topič, MAFRA
Jeden z hostů semináře o chudobě, která se konala v budově Sněmovny (17. října 2011)
Autor: Petr Topič, MAFRA
Jeden z účastníků semináře o chudobě si dělá poznámky ke svému projevu (17. října 2011)
Autor: Petr Topič, MAFRA