Čímpak si je asi ti chudáci vysloužili? Nebudeme opravdu levnou dílnou Evropy, když jsou špatně placeni nejen podřízení, ale i šéfové? Český dělník je přitom výkonný a pracuje u stejného stroje jako jeho západní kolega. Se svou výplatní páskou si však připadá jako chuďas.
Snad jej uklidní, že jeho nadřízený dopadne ve srovnání mnohem hůř. Není to také pobuřující? Reprezentuje přece svoji firmu, a tak trochu i zemi. Příspěvek na oblečení a stravu mu nevynahradí, že jeho západní kolega bere dvaceti- i třicetinásobky platu dělníka. A k tomu jakého - jezdí si ve stejném autě jako český ředitel.
Ten s tím však nic nenadělá. Řadovým zaměstnancům se bojuje za zvýšení platů snáz. Spojí se v odborech a nastřelí požadavek. Když se jednání vleče špatným směrem, zastaví linku. Řídícího pracovníka to ani nenapadne. Hned by dostal padáka, a vůbec by nebyl zlatý.
Když chce dostat přidáno, musí firma běžet bez zádrhelů. A prosperovat.
Najděte dnes takovou. Ono se řekne najmout špičkové lidi, kteří vytáhnout podnik nahoru. Byla by to ta nejlepší investice. Přesto jsou platy obyčejné.
Smutná odpověď: Superšéfové tu nejsou k mání. Doba od převratu stihla vychovat teprve půl generace. Češi ve věku nejlepších světových manažerů se narodili ve špatné epoše. Koupili si chalupy a dnes okopávají zahrádky a těší se do důchodu.
Střední generace zase nedostala to správné vzdělání.
A mladíčci? Dobré školy a cizí jazyky nestačí, když je málo zkušeností. Zato značkových obleků mají dost. Tím splňují poslední předpoklad dobrého manažera. Ostatní přijde časem.
