Chtělo by to trochu té "člověčiny"

Jsem student. Je mi devatenáct let. Studuji střední školu v Praze. Jak bych nemohl pečlivě sledovat situaci po povodních v České republice ? To dnes dělá přeci každý ! Včera jsem se vrátil z dovolené v zahraničí. Dostával jsem sice sms zprávy od rodiny, které mě hrubě narýsovaly obraz zkázy, ale připadal jsem si jako v kleci; nemohl jsem prostě nic dělat. Stále jsem přemýšlel, jak bych pomohl, kdybych byl doma. Pomohl bych uklízet nebo přispěl na konto pomoci. Už hodinu po příletu do Prahy jsem projížděl ulicemi postiženého území a obraz se dobarvoval. Brzo jsem jel domů, do sucha. Musím se přiznat. Sám jsem způsob pomoci nevymyslel. Napadlo to mého otce. Je to jednoduché. Vzal jsem si svůj cestovní baťoh, naplnil ho termoskami s kávou, balíčkem cukru a konzervou mléka a vyrazil do ulic.

Zaměřil jsem se na policisty hlídající vstup do uzavřeného prostoru kolem Petrského náměstí.
"Ježíšmarja, co za to chcete ? To víte, že si dám horký kafe !" "Kdo jste, že tohle děláte ?" : jsem slyšel snad nejčastěji.Odpověď mě napadla až cestou domů : "Jsem přece člověk !". Večer jsem podnikl ještě jednu cestu do centra, tentokrát už s otcem a jeho mikrobusem. V krabicích jsme do něj naskládali termosky, cukr, mléko, kelímky. "Ahoj klucí, dáte si horký kafe ?" : volal táta na kolemjdoucí vojáky. "Kafe ? Hurá, to víte, že jo !  Termosky byly brzo prázdné. Pro tento případ se do auta vešla ještě plynová  bomba s vařičem. Uvařili jsme další kávu. Než jsme se dostali od hotelu Axa k Hiltonu byla všechna pryč. Mléko došlo, cukru bylo trochu. Navždy mi zůstanou v paměti ty pohledy mladých vojáků usrkujících z kelímků. Někteří byli jistě ještě mladší, než jsem já ! To je jiný pocit, než když pošlete peníze. Rozhodně tímto nezmenšuji význam  zvláštních kont, které jistě také mnohým velmi pomohou ( mnozí lidé prostě osobně pomoci nemohou ), ale dát kávu z ruky do ruky je mnohem lepší pocit, než poslat peníze, které nevíte, kde přesně skončí. Ten voják tu kávu pije a víte jistě, že neskončí jinde, než má. Proč by měli postiženým povodní pomáhat pouze za peníze. Chtělo by to trochu té "člověčiny" ! A je to tak snadné. Bude to pak snažší pro nás pro všechny.