Vrchní soud svým verdiktem potvrdil rozsudek královéhradeckého krajského soudu.
Před ním se Frumarová k činu přiznala.
Ve svém odvolání tvrdila, že jednala v afektu způsobeném sexuálním obtěžováním tchána. Podle ní ji takto obtěžoval již poněkolikáté, třicetkrát ji dokonce v minulosti znásilnil. Frumarová řekla, že si z osudné noci nic nepamatuje.
Zavražděný byl podle dřívějších výpovědí svědků milý pán, který byl ve svém okolí velmi oblíben. Frumarová však uvedla, že doma byl často agresívní. Její slova u vrchního soudu potvrdil i její manžel, syn oběti, Jiří Frumar. "Otec mě od dětství terorizoval, mnohokrát mě ztřískal do němoty," uvedl.
O tom, že by jeho otec Frumarovou sexuálně obtěžoval, nic nevěděl.
V době vraždy byla s tchánem a vražedkyní v místnosti i velmi těžce nemocná tchyně odsouzené, která byla pod silným vlivem sedativ. Zemřela hned druhý den po vraždě.
Podle soudce chtěla Frumarová, aby tchán sepsal závěť, v níž by jí a jejímu muži odkázal dům a další majetek v celkové hodnotě asi půl miliónu korun. Bála se totiž, že se v případě smrti rodičů budou muset dělit se starší sestrou jejího manžela.
Podle Frumara rodiče investovali značnou část peněz do sestřina domu a očekával proto, že dědictví připadne jemu a jeho ženě.
Na dotaz soudce, zda se chce ještě na něco zeptat svého manžela, který dnes svědčil v její prospěch, Frumarová řekla: "Chci se ho zeptat, jak to dopadlo s tím dědictvím. On tam má teď velké problémy, když je tam sám." V dědickém řízení byl totiž majetek po mrtvých rodičích rozdělen mezi oba sourozence.
Frumarová je podle odborníků výbušná, emočně nestabilní osobnost s hysterickými sklony. Vraždu neplánovala, ale byla si vědoma toho, co dělá.
Rozsudek přijala s pláčem, ani jednou během líčení však neřekla, že svého činu lituje. Trest si odpyká ve věznici se zvýšenou ostrahou.
