Za synem byli několik dní před tragickou událostí na návštěvě a žádné sebevražedné úmysly u něj nezpozorovali. Nevěřili ani tomu, že by jejich syn lék proti bolesti Tranadol užil jako drogu. I věznice potvrdila, že patřil spíš mezi ty, kteří sportovali a pečovali o své zdraví.
Jejich pochybnosti zesílilo to, co smrti mladíka bezprostředně předcházelo. Dozvěděli se, že nejdříve v cele spadl, rozbil si hlavu a v bezvědomí ho záchranka odvezla do Městské nemocnice v Ostravě. Tamní lékaři ho po třech hodinách poslali zpátky na vězeňskou ošetřovnu. Tam ho spoluvězeň ráno našel mrtvého.
Cizí zavinění policie neprokázala, ale ani nevyloučila. "Nepodařilo se nám prokázat trestný čin. Nikdo nám neřekl: Já jsem to udělal nebo vím, kdo to udělal. Ale vyloučit, že jeho smrt zavinil někdo jiný, se nám také nepodařilo," říká ostravský vyšetřovatel Tomáš Rejč. Přesto policie věc po třech měsících odložila.
Rodiče se chtěli dozvědět víc, a proto požádali věznici o zdravotní dokumentaci svého syna. Narazili na bariéru mlčení. Ředitel věznice jim oznámil, že údaje o zdravotním stavu syna by jim mohl dát jen s jeho souhlasem. A on žádnou plnou moc před smrtí nepodepsal.
Stojkovičovi se obrátili na kancelář ombudsmana. Ta se začala zajímat, proč věznice nechce informace o příčinách a okolnostech smrti příbuzným ukázat. Dostalo se jí stejné odpovědi jako rodičům nejen od věznice, ale i od ředitelky Vězeňské služby a ministerstva zdravotnictví.
Naopak někdejší ministr spravedlnosti Bureš řekl: údaje zpřístupnit. Žádný zákon totiž právo pozůstalých na přístup ke zdravotní dokumentaci zemřelého neupravuje.
Odpůrci zpřístupnění dokumentace se odvolávají na zákon o zdraví lidu. Ten říká, že příbuzní mají právo nahlížet do zdravotní dokumentace jen se souhlasem pacienta. Na případ, že zemřel, však nepamatuje.
Zastánci naopak berou na pomoc občanský zákoník. "Právo pacienta seznámit se se zdravotní dokumentací přechází po smrti na příbuzné," říká vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab.
A zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová ho doplňuje: "Ohánět se právem na ochranu osobních údajů mi připadá pokrytecké. Zdá se mi, že utajení zdravotní dokumentace slouží spíš k ochraně lékařů než zemřelých pacientů." Její názor vychází nejen z případu Františka Stojkoviče. Na ombudsmana se obrátili se stejným problémem i pozůstalí po dalších dvou vězních.
Ve dvou případech pak má na stole stížnost lidí, jejichž blízcí zemřeli v nemocnici. V obou případech nepřežili lehkou operaci. Ministryně zdravotnictví Marie Součková trvá na tom, že české zákony neumožňují poskytnout dokumentaci pozůstalým. Slibuje však, že nový zákon o zdravotní péči to změní.
