Paní Zuzana Čížková na internetu spatřila fotky irských chrtů, vyřazených závodních psů určených k likvidaci, a dlouho neváhala. Po poradě s dětmi se rozhodla jednomu z nich poskytnout nový domov.
"Už jsme měli tři psy a po smrti toho posledního jsme se zapřísáhli, že dalšího nechceme. Nakonec ve mně i v dětech zvítězila touha jednoho zachránit," popsala iDNES.cz okolnosti, za nichž se tehdy rok a půl starý Bredley dostal z Irska na zahradu domu v Lochkově za Prahou.
Z britských ostrovů do Česka díky iniciativě Lucie Mirič Adopce chrtů od září loňského roku dorazilo přes sto psů. V Británii a Irsku, kde jsou chrtí závody národní sport, bývají tato plemena chována maximálně čtyři roky, pak je majitelé utrácejí. Zabít psa je na ostrovech zcela legální. - čtěte více o transportech chrtů do Česka
Rodina paní Čížkové ale měla jeden požadavek, bývalý závodník musí být mladší. "Nechtěli jsme, aby nám brzo umřel," vysvětluje žena. Na internetu si budoucího člena rodiny společně vybrali, zaplatili čtyři a půl tisíce, a pak čtyři měsíce čekali.
Ocas měl strachy až u čumáku
Před Vánocemi 19. prosince paní Zuzaně zavolala organizátorka transportů Lucie Mirič, že jejich bývalý závodník právě dorazil do Prahy, ať si ho přijdou vyzvednout.
"Byl to zubožený chudáček. Když jsme přijeli domů byl strašně vystresovaný, zvracel, lehnul a spal, jako když běžel maraton. Ze začátku se nás bál, ocas měl stažený až u čumáku," vzpomíná na první okamžiky s hnědým vyhublým psíkem.
Bredley bezprostředně po transportu z Irska, prosinec 07
O minulosti bývalého závodníka Bredleyho, kterého Čížkovi zachránili před jistou smrtí, rodina neví vůbec nic. Jen boule za hlavou, s níž přijel do Čech, napovídá, že se v Irsku neměl moc dobře. "Doktor nám říkal, že ho nejspíš někdo uhodil."
Bredleyho první dva měsíce v Česku trápil průjem a na několika místech na těle měl lysiny. Až po nasazení antibiotik se dal neposedný chrt do pořádku. "Vánoce jsme prožili s otevřenými okny s kolíčkem na nose, protože strašně smrděl," směje se paní Čížková.
Jako kostymérka v televizi má nepravidelnou pracovní domu, díky čemuž Bredley není téměř nikdy sám.
Zachránění šampioni žijí po celé Evropě
Ze začátku si paní Čížková rozhodnutím pořídit si Bredleyho nebyla moc jistá, nechtěla už prožívat smutek z úmrtí mazlíčka, ale děti ji přesvědčily. Dnes je ráda. Před jistou smrtí zachráněný chrt ji miluje.
Bredley v květnu 08 po necelém půl roce u Čížkových
Sice se stále bojí cizího prostředí, ale je na něm vidět, že se mu na zahradě v Lochkově líbí. Z vyplašeného pejska je dnes hravý divočák, který návštěvy z legrace kouše, kam ho napadne. Třeba do zadku. "Takhle mě štípe skoro pořád," směje se paní Čížková.
Podobných psích osudů jsou po celé zemi desítky. Česká zachránkyně irských chrtů paní Lucie Mirič o nich má dobrý přehled. "Pravidelně se setkáváme na srazech, prověřuji, jestli se mají psi dobře," říká.
Adopce irských chrtů není český unikát. Podobné projekty fungují v řadě evropských zemích, například v Itálii, která patří k největším centrům transportů. "Adopční programy skvěle fungují také ve Francii, Švýcarsku a Švédsku," vypočítává Lucie Mirič.
