"Loni jsme tady měli sedm chlapců na dobrovolném pobytu. Jinak jich ale bylo sto osmdesát dva. Přesto bych řekl, že zájem o toto opatření ze strany rodičů roste. Berou ho často jako poslední šanci. Když selžou psychiatři i psychologové," uvedl zástupce ředitele Diagnostického ústavu pro mládež Vladimír Němec.
Jen málo zdejších chlapců však má to štěstí, že se o ně rodiče tolik zajímají. Většinou totiž vyplývají jejich poruchy chování také ze špatného fungování rodiny. Přibližně šest týdnů je v ústavu podrobují celkovému vyšetření osobnosti a nakonec určí, jaké další převýchovné zařízení pro ně bude nejlepší.
Sedmnáctiletý Jan Klicnar se může těšit k mámě. V diagnostickém ústavu je už třetí měsíc. V září má totiž soud o ukončení ústavní péče, takže mu zde prodloužili pobyt, aby se nemusel stěhovat jinam.
Jeho příběh má klasický průběh. Když se mu v sedmi letech rozvedli rodiče, rozhodl se být u táty. "Byl můj vzor. Tak v patnácti jsem poznal partu starších kluků a chtěl jsem se jim vyrovnat. Pil jsem, zkoušel jsem i drogy. Na alkohol a další drobnosti jsem potřeboval peníze. Tak jsem je doma začal krást. Letos jsem se přestěhoval k mámě. Táta pořád pracoval a neměl na mě čas. U mámy to pokračovalo," vypráví Klicnar.
Dvakrát pak nepřišel domů a matka podala návrh na ústavní výchovu. Nejvíc však Klicnara mrzí, že musel skončit se školou. Učil se elektrikářem. Až odejde z ústavu, vrátí se k mámě a chtěl by zkusit zemědělské učiliště. Ale spíš prý půjde pracovat.
"Dalo mi to tady hodně. Už mám jiné kamarády a nic mi nestojí za průšvih. Radši si mámě o peníze řeknu, než abych kradl. A místo drog si dám dvě piva," konstatuje Klicnar.
Podle Němce je v ústavu většina chlapců kvůli majetkové trestné činnosti. S drogami experimentuje většina. Letos to bylo zatím čtyřiašedesát procent.
"Někteří naši kluci už za sebou mají i vazbu, nebo dokonce výkon trestu. V případě násilí u nich jde většinou o loupežná přepadení. Se sexuálním zneužíváním jsem se však nesetkal hodně dlouho. Jen u nás občas skončí chlapec, který má třeba čtrnáctiletou přítelkyni. Ale to se snažíme vyřešit v klidu," říká Němec.
Skinheady tu měli často před třemi lety. Nebyly žádné problémy i přesto, že třetina chlapců jsou Romové. "Dokonce skin s Romem byli nejlepší kamarádi. Na mou otázku, jak je to možné, mi ten vyholený řekl, že tady je to jiné než venku. Všichni jsou na jedné lodi," dodal Němec.
