Největší rozmanitost, co se evropských vánočních zvyků týče, panuje v obsahu slavnostní tabule. Ryby se jedí hlavně ve střední Evropě, nezůstává však zdaleka jen u kapra. V Německu i Rakousku je oblíbená také pečená štika či candát na roštu.
Gurmánští Francouzi si s přípravami nedělají vrásky a vyrážejí do restaurací, kde si pochutnávají na pokrmu zvaném "Reveillon". Sestává z ústřic, klobásek, vína, pečené šunky, salátů, ovoce a sladkostí.
V Itálii by se pozůstatky tradiční vánoční skromnosti hledaly stejně obtížně. Součástí hlavního chodu jsou mořské plody, pečené jehně nebo krocan, ze sladkostí se jedí datle či fíky a také místní podoba vánočky nazvaná panettone.
O poznání skromnější pokrm připravují pro štědrovečerní hostinu Lucemburčané či Litevci. V Lucembursku je typický černý pudink s mačkanými bramborami a jablečnou omáčkou, v pobaltském státě si pochutnávají na vařeném hrachu s fazolemi a kolečky klobás, která symbolizují slunce pro příští rok.
Napříč Evropou se liší také načasování vánočních rituálů. Na Štědrý den se mimo Česka rozdávají dárky také v Německu, Rakousku, Maďarsku nebo Dánsku, kde ovšem příbytky neobchází Ježíšek, nýbrž Děda Mráz přijíždějící z Grónska.
Pro Velkou Británii je hlavním svátkem teprve Boží hod. Na 25. prosince se děti pečlivě připravují, ke krbu nebo za okno věsí punčochu, do které jim v noci naděluje dárky americký Santa Claus.
Nizozemský Mikuláš alias Sinterklaas naděluje dětem také do punčoch k tomu určených, a to už 5. prosince. Děti věří, že k nim přijíždí na parníku ze Španělska několik dní před 5. prosincem, k čemuž se váže velká slavnost v tamních docích.
Italské děti si na dárky, které jim nosí jediná žena v evropské tradici, dobrotivá leč ohyzdná čarodějnice Befana, musí počkat až do 7. ledna. O celý měsíc dříve, na svatého Mikuláše 6. prosince, jsou naopak obdarovávány děti ze severu Francie. Dospělí si obvykle vyměňují dary až na Nový rok.
Zdaleka nejlépe jsou na tom španělské ratolesti. Ty dostávají dárky jak na Štědrý den, tak 6. ledna na Tři krále. Děti si krále, kteří k nim v noci před svátečním dnem přicházejí, předcházejí nápoji a jídlem, které dávají před dům.
V pravoslavném Řecku se dárky rozdávají 1. ledna. Tím, kdo je nosí, je svatý Mikuláš, který v přímořské zemi platí za patrona námořníků. Tamní štědrý večer připomíná české Velikonoce, chlapci obcházejí domy a výměnou za koledu dostávají drobné dárky.
Štědrovečerní hostinou Řekům končí čtyřicetidenní půst. Více než měsíční odříkání si během slavnostní večeře vynahrazují dávkou šunky, slaniny, nebo typickým vánočním chlebem.
Ačkoli i v Řecku lze na veřejných prostranstvích narazit na vánoční strom, v domácnostech je populárnější tradice dřevěných mís, ze kterých visí dřevěný kříž a snítky bazalky. Vědra jsou zavěšena ve všech místnostech domu a matka má za úkol kříž i bazalku denně namáčet do svěcené vody. Domácnosti obcházejí také ortodoxní knězi, kteří svěcenou vodou vyhánějí zlé duchy z domovů.
Z jiných méně rozšířených zvyků lze jmenovat například vánoční průvod s maskami, který si oblíbili zejména venkovští obyvatelé Litvy nebo belgický zvyk vyrážet po rodinné oslavě 25. prosince bruslit na zamrzlé kanály.
