Prý ho on sám vypěstoval, umlel a upekl, vy jako cizák na něj nemáte nárok. Ztropíte povyk, ale povolaný policista zakroutí hlavou: Kdepak, pane, to jsou zákony naší země. A po straně si uplivne: Blbec, neumí nakupovat.
Dosadíme-li za okradeného turistu Ronalda Laudera, za vypráskaného prodavače Vladimíra Železného, za policajta velkou televizní radu a za Ohulimbabovo království Českou republiku, je to přesné.
Železný si od Laudera nechal zaplatit za televizi a pak mu ji vzal. Příslušná rada nepohnula prstem - je to prý zákonné. Kdo má v hlavě špetku slušnosti, řekne si: Buď je špatná ta rada, nebo zákony, nejspíš celá země.
Stockholmská arbitráž nyní řekla: Okradenému musíte zaplatit deset miliard. Kdo nemá místo srdce a mozku drcený paragraf, musí vidět, že tak je to spravedlivé. A to i přesto, že se Železný možná nedopustil trestného činu. Možná ani rada nebyla podplacena, jen jednala hloupě dle litery špatného zákona.
Arbitrové rozhodli, jak rozhodnout museli - v civilizované společnosti přece není možné, aby někdo koupil chleba a prodavač chtěl peníze i chleba. Vladimír Železný si myje ruce: Tato pře se nás netýká. Má pravdu.
Deset miliard není trest pro něho ani pro radu, ale pro necivilizované poměry v této zemi. Vláda by nyní měla usilovat o dvojí: o zmírnění trestu, hlavně však o nápravu těch necivilizovaných poměrů.
