Výměna se odehrála v prezidentském Elysejském paláci. Ceremonie začala v 11 dopoledne, kdy Chirac přivítal svého nástupce za zvuků fanfár a v přítomnosti republikánské gardy stiskem ruky na schodišti paláce.
Pak se oba politici odebrali do salonů, kde čtyřiasedmdesátiletý Chirac svěřil Sarkozymu nejchoulostivější státní tajemství včetně kódu k odpálení jaderných zbraní. Oficiálně byl Sarkozy prohlášen prezidentem ve chvíli, kdy předseda Ústavní rady Jean-Louis Debre přečetl výsledky druhého kola voleb z 6. května.
Jacques Chirac opustil palác po půl dvanácté. Sarkozy ho v nezvyklém gestu doprovodil až k autu a připojil se k
potlesku, kterým bývalého prezidenta doprovázel personál Elysejského paláce.
Chirac odchází po téměř pěti dekádách veřejného života jako prostý občan. Stěhuje se do vypůjčeného bytu na nábřeží Seiny. Tam si ještě měsíc bude "užívat" prezidentské imunity a čekat, zda ho pak dostihne korupční kauza z dob, kdy stál v čele pařížské radnice.
Tradiční ceremonie
Sarkozy pak za zvuku jedenadvaceti dělových salv odpalovaných z esplanády Invalidovny převzal řetěz Řádu čestné legie, jehož velmistrem se automaticky stal.
V inauguračním projevu před stovkami čestných hostů vyzval k toleranci a jednotě. Francie teď podle něj nejvíc ze všeho potřebuje změnu. "Budu bránit nezávislost Francie. Budu bránit její identitu," řekl také.
Když domluvil, odebral se od řečnického pultíku ke své rodině a políbil manželku Cecilii. Šlo také o gesto pro média, která neustále spekulují o problémech v Sarkozyho manželství. Svazek tehdejšího ministra a bývalé modelky už prošel vážnou krizí, během níž Cecilia svého manžela dokonce na několik měsíců opustila.
Věnce pro hrdiny
Po soukromém obědě zamířil Sarkozy pod Vítězný oblouk, kde podle tradice položil věnce k hrobu Neznámého vojína, a potom k pomníkům francouzských hrdinů Georgese Clemenceaua a Charlese de Gaulla u Champs Elysées. Poklonil se i památce francouzských odbojářů popravených nacisty v roce 1944.
Tím však Sarkozyho dlouhý den zdaleka neskončil. Po všech obřadech zamířil prezident do Berlína za kancléřkou Angelou Merkelovou. "Je nutné vymanit Evropu ze stavu ochromení," prohlásil zde Sarkozy v narážce na rok 2005, kdy Francouzi odmítli euroústavu. Sarkozy i Merklová by ji nyní rádi oživili. - více zde
Nelehká pozice
Jacques Chirac se rozloučil v úterý večer projevem, který netrval o mnoho déle než čtyři minuty. Francii v něm označil za pokrokovou a respektovanou zemi a její obyvatele vybídl k jednotě. Zároveň vyslovil podporu novému prezidentovi. - více zde
Ten ale nemá výchozí pozici nikterak jednoduchou. Od svého někdejšího mentora, s nímž se později rozkmotřil, dědí rozpolcenou zemi se stagnující ekonomikou a nepružnými zákony.
Volby vyhrál Sarkozy prohlášeními o reformách a rozchodu se zkostnatělou politikou chirakovské éry, ale prosadit změny pro něj rozhodně nebude jednoduché.
Klíčový okamžik nastane už v červnu, kdy Francouzi budou volit poslance Národního shromáždění. Sarkozy nemůže potřebovat, aby zákonodárný sbor ovládla opozice, pak by se mu totiž každá reforma zaváděla mnohem obtížněji.
Dvaapadesátiletý prezident se bude muset citlivě pohybovat i v sociální oblasti. Francouzskou společnost ovládá napětí, všichni ještě mají v paměti nepokoje, které rozpoutali frustrovaní přistěhovalci na pařížských předměstích na podzim 2005.
Nicolas Sarkozy byl zvolen do funkce 6. května, kdy v rozhodujícím kole voleb s 53,06 procenta hlasů porazil socialistku Ségolene Royalovou (více zde). Je prvním prezidentem francouzské 5. repubilky, který se narodil až po druhé světové válce.