ÚDER NA IRÁK:
on-line reportáž
GRAFIKA:
Aktuální stav bojiště
Ačkoli i tentokrát systém Patriot irácké rakety ještě vysoko ve vzduchu bezpečně zlikvidoval, naše jednotka jednala znovu tak, jakoby padala raketa nesoucí hlavici s chemickou náloží, která může zabít tisíce lidí.
"Právě jsem seděl u oběda a vzal do ruky dopis od rodiny, když začal poplach," říkal už dávno po akci psycholog jednotky a její mluvčí major Luděk Lávička.
Jednotku nejprve informuje její vlastní výstražný systém. Vzápětí operační důstojník křičí: Poplach!
To samé musejí dělat i vojáci, kteří ho slyší. Souběžně s tím se spouští siréna.
Všechno zůstává ležet, oběd i dopisy. Stovky nohou se rozdupou hangárem. Další vojáci přibíhají zvenku.
Nejdřív helmu, neprůstřelnou vestu, osobní zbraň, masku a ochrannou pláštěnku. A pak vyběhnout do jednoho z několika krytů. Vojáci jsou tak nadrilovaní, že už v běhu nasazují masku, která musí přesně sedět.
Každý ví, kam má běžet. V krytu pak čeká na další signál. Poručík sedí vedle podpraporčíka, řidič vedle generála. Když poté přijde ještě chemický poplach, v uplynulých dnech se to už jednou stalo, nasazují se i další ochranné prostředky.
Česko-slovenská jednotka se z jednoduchého důvodu nemůže nechat ohrozit. Pokud by byla náhodou svoji vinou vyřazena, dopustila by se téměř zločinu. Pak by už nikdo nepomohl civilnímu obyvatelstvu Kuvajtu.
