Je členem jediné jednotky NATO, kterou si Řekové v době olympiády pustili na své území, aby v případě útoku teroristů chemickými či biologickými zbraněmi ochránila civilisty.
Život dvousetčlenné jednotky, jejíž polovinu tvoří Belgičané, Italové, Maďaři, Poláci a Španělé, má k olympijské show daleko. Odbývá se jen mezi ubytovnou, jídelnou, posilovnou a cvičištěm. Do Atén je to osmdesát kilometrů.
Chemici to jen neradi připouštějí, ale psychická zátěž je značná. "Pokud by se - nedej bože - něco stalo, představte si potápějící se zaoceánskou loď plnou lidí a budete mít hned přesný obrázek, co by nás v Aténách asi čekalo," vysvětluje s rozpaky šéf protichemického praporu Vratislav Osvald.
Řekové se chemikům zapřisáhli, že je v případě paniky ochrání. Protichemický prapor NATO je totiž kvůli olympiádě beze zbraní. Chemici mají detailně prostudovány Atény a navštívili i všechny stadiony, aby se k nim v případě nutnosti bleskově dostali. A na žádost Řeků jsou připraveni k zásahu po celé zemi.
Řidič odmořovacího vozidla Tatra Josef Fabián v Řecku ještě nebyl. Přesto mu příliš nevadí, že si ho teď neužije. "Podívám se sem jindy," říká. Technik roty Petr Šír naopak věří: "Snad bude alespoň pár dnů času mezi olympiádou a paralympiádou. Rád bych se podíval na Olymp, to by byla moc prima odměna za tohle dvouměsíční 'vězení'."
Ponorkovou nemocí chemici zatím netrpí. "A kdyby, tak tu máme kaplana, psychologa a tělomrska (tělovýchovného náčelníka - pozn. red.). Ten nám tu zpestřuje život menšími sportovními turnaji," podotýká náčelník štábu Petr Vohralík. Fakt, že jsou v přímořské zemi, tak Čechům připomínají jen palmy a výhled na horu Oktipas. A zpoza plotu je vidět také malinkatý cípek zálivu Středozemního moře.
Mezi místními mají chemici zvláštní postavení: o jejich přítomnost velmi stojí, ale neradi o nich mluví. Šéf praporu Osvald to považuje za přirozené: "Je olympiáda.
Kdo by teď chtěl mluvit o vojácích?"
