V rozlehlé stanové základně pro více než tři stovky vojáků, která před několika dny vyrostla ve vojenském prostoru Tisá na západ od Děčína, burácejí motory armádních aut.
Fiktivní teroristé opět udeřili a vojáci z unikátního 312. praporu chemické, biologické a radiační ochrany NATO musí do terénu. Dnes už po čtvrté. "Celé cvičení je naprosto realistické. Operujeme v reálném čase, na skutečných místech," konstatuje mluvčí Vlastimila Cyprisová.
O tom, co se bude dít, kam jednotky vyrazí a kde nechali 'teroristé' nastražené výbušniny s nebezpečnými látkami, vědí jen čtyři lidé. Ti připravovali jednotlivé scénáře doposud největšího cvičení speciálního praporu, který patří do sil rychlé reakce NATO a musí být schopen operovat kdekoliv na světě.
"Cvičení je jednou z posledních prověrek připravenosti praporu. Plných operačních schopností má dosáhnout počátkem července," dodává Cyprisová.
Nebezpečí v plastových láhvích
Kolona náklaďáků zastavuje na okraji lesa. "Kousek odsud jsou v rozvalinách jednoho z domu podivné plastové láhve a kolem miny," popisuje situaci Radim Konvalinka. V tuto chvíli hraje roli obecního strážníka, který při pravidelné pochůzce objevil podezřelé zařízení.
Tři svázané plastové láhve s neznámou tekutinou, položené v rozvalinách starého domu. Kolem dráty a zřejmě i výbušniny. "Žádné miny, až k sutinám je cesta čistá, dnes tudy po cestě projel traktor," říká Konvalinka srbochorvatsky veliteli, který s jednotkou přijel na místo.
Protichemický prapor NATO je skutečně multinárodní. Specialisty do něj přispívá hned 13 zemí aliance. K plastovým láhvím tak vyráží skupina složená z Čechů, Portugalců a Belgičanů.
Pod stromy u lesní cesty během chvilky vyrůstá dekontaminační komora, pyrotechnik se souká do bezpečnostního obleku a za ním do gumových kombinéz i speciální četa na likvidaci nebezpečných látek. "Máme podezření, že v láhvích může být smrtící látka VX," tlumočí obavy portugalského velitele "strážník" Konvalinka.
Zasahující jednotce nesmí prozradit nic víc. "Pod láhvemi je cvičná nálož s dýmovnicí, která určitě vybuchne. Je nastavená na váhu tekutiny v láhvích. Jakmile se ji pokusí odčerpat, bum!" popisuje. Spolu s pozorovateli bedlivě sleduje, jak jednotka postupuje a zda dodržuje všechna pravidla pro podobné situace. Z jeho poznámek pak velitelé akci vyhodnotí.
"Po výbuchu musí okamžitě reagovat. Zavolat velitelství, uzavřít zónu, ošetřit zraněné," předpovídá Konvalinka.
K tomu však dojde podle něj nejdřív za tři čtyři hodiny. Musí se k láhvím dostat, prověřit okolí, jestli není zaminované a zneškodnit ostatní nastražené výbušniny.
Se skutečným antraxem
Cvičení chemiků v Tisé má připravit jednotku na nejrůznější reálné úkoly přímo v polních podmínkách s vlastním zásobováním i zdravotnickým zabezpečením. Od července je totiž NATO v rámci svých Sil okamžité reakce (NRF - NATO Response Forces) může vyslat do skutečné bojové akce kamkoliv na světě.
Na realistické pojetí manévrů dbají velitelé opravdu maximálně. Když "Bílý tygři", jak štáb pojmenoval fiktivní nepřátele, doručil starostovi vesnice obálku s neznámým bílým práškem, nešlo o žádný falešný poplach. Experti v laboratořích totiž zjistili, že prášek obsahuje antrax.
"Použili jsme skutečné ale již mrtvé a tudíž neškodné spory antraxu. V laboratořích však museli postupovat jako ve skutečnosti, se všemi bezpečnostními opatřeními," popisuje události jeden z expertů jednotky Martin Krumnikl.
Velmi vážně plní úkoly i samotné cvičící jednotky. Portugalská skupina odminovávala oblast. Zcela neočekávaně se na polní cestě objevila skupinka turistů na kole - skutečných civilistů.
"Portugalci okamžitě zalehli. Co kdyby cyklisté aktivovali nějakou neobjevenou nálož na silnici," uznale pokyvuje hlavou nad profesionalitou Krumnikl.
O několik kilometrů dále najel automobil na okraji silnice na minu. "Víme, že je tam jeden mrtvý a zranění. Automobil i těla jsou v zaminovaném prostředí," popisuje další z úkolů velitel belgické zásahové skupiny Marc Dewroet.
Pyrotechnik označuje místa, kam mohou záchranáři bezpečně došlápnout. "Na kompletní vyčištění prostor není čas, zraněným jde o život," dodává Dewroet.
Bílí tygři z Tisé
Na základně uprostřed lesů vojenského prostoru Tisá má prapor veškeré vybavení jako při skutečném nasazení. Od vyprošťovacích vozidel až po moderní laboratoře.
K bráně základny přijíždí automobil a posádka před hlídku vyhazuje obálku s dopisem. Anglický text s chybami vojákům vyhrožuje: "Ať se připraví na vše a že ve vodním rezervoáru mají překvapení."
"Scénáře vycházejí ze zkušeností třeba z Bosny nebo Afghánistánu," konstatuje mluvčí základny Vlastimila Cyprisová.
Kolotoč se roztáčí znovu. K vodní zásobárně tentokrát vyrážejí Italové. Cesta k rezervoáru je opět zaminovaná. Dostat se k němu bezpečně znamená, kousek po kousku prověřit a odminovat asi padesátimetrový úsek.
"Je to zdlouhavé. Než se dostali ke dveřím vodojemu, trvalo to přes dvacet hodin," říká Krumnikl. Za dveřmi Italové objevují starou nálož ruské výroby z šedesátých let.
