Guevara patří dodnes k nejznámějším postavám marxistické revoluce v Latinské Americe. Na šíření jeho legendy se podílely i fotografie s usměvavou tváří vousatého revolucionáře v khaki uniformě a baretu či známá fotka s pohledem upřeným do budoucna na snímku od Alberta Kordy.
Poté bylo o něm napsáno mnoho knih, natočeny filmy i nahrány písně. Pro radikální studenty 60. a 70. let se stal symbolem revolty, pro historiky zůstal většinou romantickým i kontroverzním revolucionářem. Pro jihoafrického bojovníka proti apartheidu Nelsona Mandelu byl Che „inspirací pro každého, kdo miluje svobodu“, francouzský filozof Jean-Paul Sartre jej popsal jako „nejkomplexnějšího člověka naší doby“.
Guevara, který hlásal celý život ozbrojený odpor a jenž po revoluci na Kubě nechal popravovat politické oponenty, hrál také jednu z hlavních rolí při rozmístění sovětských raket středního doletu na Kubě v roce 1962, což hrozilo přerůst v jaderný konflikt. Kubánští antikomunisté zejména z exilu jej vždy považovali za vraha a teroristu.
Před cestou do Bolívie, kde nalezl smrt, žil Guevara pod cizím jménem v roce 1966 asi pět měsíců v obci Ládví u Prahy v konspirační vile (více čtěte zde). Do Prahy Che přiletěl po své neúspěšné misi v Kongu z Tanzanie složitou cestou přes Káhiru a Bělehrad na přelomu února a března 1966.
V Československu se stýkal se svou přítelkyní, východoněmeckou agentkou Tanjou a současně si léčil astma. Che odjel z Československa 19. července 1966 s uruguayským pasem na jméno Ramón Benitez. Vlakem z Prahy jel do Vídně, kde přesedl na vlak do Ženevy, odtud pak zamířil do Curychu. Poté odletěl přes Moskvu do Havany. Jako Adolfo Mena pak v říjnu 1966 odletěl na svou poslední partyzánskou misi do Bolívie.
Z partyzána šéfem Národní banky
Ernesto Guevara de la Serna se narodil 14. července 1928 v argentinském městě Rosario v zámožné středostavovské rodině. Od mládí trpěl astmatem, což bylo zřejmě hlavním motivem k rozhodnutí studovat medicínu - údajně chtěl porozumět své nemoci.
V roce 1949 podnikl cestu na motorce po argentinském venkově, o tři roky později projel s přítelem Albertem Granadou Jižní Ameriku od Chile po Venezuelu a navštívil též Miami v USA. Svoje zážitky si zapisoval a po více než půlstoletí byl podle nich natočen film Motocyklové deníky.
Snímek Che Guevary noviny nenadchl. Ital v něm odhalil obraz za miliony |
Po ukončení lékařské fakulty v Buenos Aires v roce 1953 odcestoval do Guatemaly, kde se dal k dispozici levicovému prezidentovi Jacobu Arbenzovi. Na vlastní kůži pak v roce 1954 zažil, jak americká CIA podpořila puč proti tomuto demokraticky zvolenému politikovi. Vytvořil si názor, který už nikdy neopustil: USA jsou imperialistickou mocností, jež brání všem vládám bojovat s nerovností.
Pak odjel do Mexika, kde nastoupil do partyzánského výcviku. Tam se v červenci 1955 seznámil s Fidelem Castrem a jeho bratrem Raúlem. V roce 1956 s nimi vyrazil na jachtě Granma na Kubu, aby svrhli Batistovu proamerickou diktaturu. Akce ale skončila krachem. Skupina přeživších partyzánů se ukryla v pohoří Sierra Maestra a postupně získávala další příznivce. V lednu 1959 Castro triumfoval a jeho muži vstoupili do Havany.
Právě v bojích v pohoří Sierra Maestra dostal přezdívku „Che“, neboť toto slůvko velmi často používal (ve španělštině znamená něco jako „hm“ nebo „hele“). Stalo se součástí jeho jména a samotná slabika dokonce tvořila i jeho oficiální podpis na bankovkách, když stanul po revoluci v čele kubánské Národní banky.
„Ozbrojený boj jako jediné řešení“
V roce 1960 navštívil Sovětský svaz a jeho komunistické satelity, včetně Československa, kde podepsal dohodu o spolupráci, o rok později se stal ministrem průmyslu, jímž byl až do odchodu z Kuby v roce 1965.
Che Guevara na záběrech agentury Reuters z roku 1961, kdy se sešel s delegací ČSSR:
Historické okamžiky
Sledovat další díly na iDNES.tvPři poslední návštěvě OSN v prosinci 1964 pronesl řeč, která dávala tušit, že by mohl bojovat proti imperialismu na jakémkoli místě světa. Byl přesvědčen, že guerillovou válku je možné vyvézt do zemí Latinské Ameriky, ale i do Asie a Afriky.
Před odchodem do Konga v dubnu 1965 napsal v dopise rodičům: „Věřím v ozbrojený boj jako jediné řešení, aby se bojující národy osvobodily ... Mnozí říkají, že jsem dobrodruh, a opravdu jím jsem. Jenomže jsem poněkud odlišný. Jsem z těch, kdo dávají v sázku život, aby prokázali svou pravdu. Může se stát, že tohle bude poslední bitva.“
A v dopise svým dětem (Che byl dvakrát ženatý a měl pět dětí) napsal: „Budete-li někdy číst tento dopis, bude to proto, že nebudu mezi vámi... Vyrůstejte jako dobří revolucionáři. Hodně studujte. Pamatujte, že revoluce je to nejvýznamnější a že nikdo z vás sám o sobě neznamená nic... Především buďte schopni co nejhlouběji vnímat jakoukoli nespravedlnost v jakékoli části světa. To je nejkrásnější vlastnost revolucionáře.“ Po několika měsících neúspěšných akcí v Kongu došel Che k závěru, že „nemůžeme osvobodit zemi, která sama nebojuje“.
Po pobytu v Československu přijel v létě 1966 na Kubu a zdržel se tři měsíce ve výcvikovém středisku v horách. Těsně před odjezdem do Bolívie navštívil svou rodinu - ale už v přestrojení, takže děti nepoznaly, že je s nimi otec.
Che strávil v Bolívii strastiplných 11 měsíců bojem proti přesile, sužován záchvaty astmatu, bez zásob a bez podpory místních obyvatel. Na základě udání byla jeho skupina partyzánů 8. října 1967 zadržena, Guevara byl raněn.
O den později byl Che ve vesnici La Higuera ve 39 letech popraven, jeho tělo bylo umyto a vystaveno v prádelně nemocnice ve Vallegrande. Ruce mu byly uříznuty kvůli identifikaci a později se tajně dostaly na Kubu. Jeho tělo bylo tajně pohřbeno ve Vallegrande v místě, kde bolivijská vláda posléze postavila letištní dráhu.
V červenci 1997 byly jeho ostatky přepraveny na Kubu, kde byl Che v říjnu 1997 pohřben v mauzoleu pod jeho památníkem v kubánské Santa Claře, městě, kde Guevara vyhrál v prosinci 1958 významnou bitvu v partyzánské válce za svržení tehdejšího režimu na Kubě.
