Jedni nového ministra obrany Alexandra Vondru vnímají jako toho, kdo v Česku "tlačil" americký protiraketový radar. Druzí říkají: zkušený chlapík s pověstí nezatíženou skandály, kterého obrana potřebovala.
Tak či tak se Vondra opírá o 118 hlasů ve Sněmovně, což mu dává dobrou šanci jeho záměry uskutečnit, bude-li k nim mít podporu premiéra Petra Nečase a koaličních partnerů.
Redakce iDNES.cz proto nového ministra oslovila s koncepčními otázkami ohledně budoucnosti ozbrojených sil. Stejné otázky položila i ostatním stranám, odpověděla ale jen ČSSD.
Nejméně po sedmi letech nová Bezpečnostní strategie
Na čem se obě strany zřejmě shodnou, je nutnost aktualizace jednoho z klíčových dokumentů - Bezpečnostní strategie ČR. Ta současná pochází z roku 2003. Vondra požaduje "zevrubnou revizi na základě široké diskuse s odborníky".
"Novelizace Bezpečnostní strategie musí reagovat na nové bezpečnostní hrozby, jako je terorismus, zbraně hromadného ničení, kyberterorismus, ochrana základní infrastruktury či energetická a potravinová bezpečnost," vyjmenovává rovnou konkrétní body odborník ČSSD na obranu, poslanec Antonín Seďa. (úplné odpovědi Alexandra Vondry a Antonína Sedi čtěte zde)
Zajímavý je pohled na financování armády. To trpí tím, že když není odkud vzít finance, ubere se vojákům. "Důležitější než konkrétní procento je dlouhodobá stabilita rozpočtu ministerstva obrany. Nemělo by se do budoucna opakovat razantní snižování výdajů na obranu z roku na rok," míní ministr Vondra.
Sociální demokraté mluví o konkrétních číslech: Seďa by rád, aby výdaje ministerstva obrany činily zhruba 5 % výdajů státu, stínový ministr obrany Petr Hulinský hovoří o 6 %. Jenže to by znamenalo, že armáda dostane přidáno (poslední tři roky nedostala víc než 4,5 % z výdajů státu). To by se zase nelíbilo koaličním Věcem veřejným.
O tom, jak to s financováním ozbrojených sil myslí strany vážně, hodně napoví podzimní debata o rozpočtu na rok 2011.
Bílá kniha, bezpečnostní strategie, vojenská strategie...
PROBLÉMY ARMÁDY1. Chybí dlouhodobý cíl. Na absenci zadání žehrá jak ministr Vondra, tak třeba exnáčelník generálního štábu Jiří Šedivý. Současný stav vede k nákupům později nepotřebné techniky či investice do infrastruktury, kterou pak vojsko opustí. 2. Personální politika. 3. Pošramocená pověst. 4. Dědictví minulosti. |
"Kniha narýsuje jasnou vizi armády, přiměřené velikosti země, objemu prostředků, který je společnost ochotna na svou obranu vynakládat," slibuje Vondra. (rozhovor MF DNES s ministrem obrany čtěte zde)
Základní otázky například jsou, na jaký typ operací se bude armáda zaměřovat, jaké jsou možnosti zajištění protivzdušné obrany po doběhnutí pronájmu gripenů či jakou zbraňovou specializaci dotáhne Česko k alianční špičce.
...nebo jen "další koncepce"?
Problém různých koncepcí v české armádě - jak transformovat ozbrojené síly na účelnou velikost a akceschopnost - je ten, že žádnou politici nedovedli do logického konce.
I proto se modernizace 353 tanků T-72 scvrkla na třiatřicet strojů, i proto má letectvo desítky nepotřebných bitevníků L-159. Ty stály desítky miliard, stojí v hangárech a nechce je ani Španělsko, které je mělo získat výměnou za dopravní letoun C-295 CASA.
Lidové noviny loni spočítaly, že v různých chybných projektech armáda za posledních patnáct let vyplýtvala 50 miliard korun - tedy řádově jeden současný roční rozpočet ministerstva obrany. (původní článek v LN čtěte zde)
Třicetihlavý babylon ve Sněmovně
Nabízí se otázka: může to za Alexandra Vondry být jinak? Na jedné z klíčových front, ve sloučeném sněmovním výboru pro obranu a bezpečnost, bude třicet lidí. "Chci vidět, jak se v tom počtu na něčem domluvíme," neskrývá skepsi Alexandr Černý z KSČM.
"Budu se snažit, aby se jeden z podvýborů tohoto výboru věnoval armádě, respektive její reformě, a v užším kruhu pracoval jako servis pro výbor," snaží se přispět k řešení sociální demokrat Antonín Seďa.
