Američané by možná pojali podezření. Jak to chce Bush zařídit? Nemíchá se nám do života až moc? Nechce nás kvůli tomu víc zdanit? Ale v Česku je to jiné a Jiří Paroubek to dobře ví.
Vladimír Špidla u posledních voleb zabodoval na billboardech s tím, že jeho vláda bude „myslet na lidi“. A to funguje pořád. Na podzim se v jednom průzkumu ukázalo, že dvě třetiny z nás čekají od vlády nějaké kroky k narovnání rozdílů v příjmech.
Většina lidí si myslí, že jsou v Česku moc nízké sociální dávky. Hodně by jich kvůli tomu klidně zvedlo daně. Ne sobě, jiným. Lze tedy pochopit, proč myslitelé ČSSD dali hned na první místo svého nového programového desatera zvýšení platů.
Nedělejme si iluze, že k číslu 25 tisíc došli socialisté hlubokou analýzou. Premiér si pozval ministra financí a ptal se: – Slávku, o kolik loni rostly platy? – Přes pět procent, šéfe. – Když to tak půjde dál, kolik to hodí za pět let? – Letos bude průměr kolem dvaceti tisíc, takže v roce 2010 to vychází skoro na pětadvacet. – Prima, piš to tam. A hned nahoru, to zabere.
Jinými slovy, pětadvacet tisíc v roce 2010 není nic nereálného, pokud se Česku bude dařit jako loni. Je to jen násobení. Ale v tom je zakopaný pes. Jestli se nám bude další čtyři roky dařit jako teď, když se otvírá jedna továrna za druhou, to je nejisté.
Program ČSSD nedává žádnou záruku. Sympatický je slib přidat učitelům. Kdyby na to ČSSD dokázala v rozpočtu ušetřit a neutrácet na dluh, pak to je krok správným směrem. Ale u většiny lidí sám Paroubek růst platů nezařídí. Každý se musí spolehnout sám na sebe.
