Pokud bude toto bližší zahraničí volné, vrátí se. Odradit je může jen skutečnost, že tu pro ně už nebude místo. Celá aféra kolem radaru vyvolává jen jednu otázku: S Rusy, nebo bez nich?
Odpor proti americkému radaru je jen jedna půlka logické věty. Ta druhá zní: Rusové, vraťte se a postavte si svůj radar. Toto si musí příznivci i odpůrci radaru důkladně promyslet – co si vlastně přejí?
Radar je jasným signálem, kam hodlá Česká republika patřit a které civilizační hodnoty chce sdílet. Handlířské argumenty starostů brdských vesnic jsou liché – o ně vůbec nejde.
Neexistuje také žádná "třetí" varianta, které by se mazaní Češi chytili. Varianta bez Rusů a bez Američanů, když to vyjádřím symbolicky. Leda by se někdo chtěl přidat k islámskému fanatismu – to by byla varianta třetí.
Vyčítat starostům, že neprotestovali za komunistů proti ruským jaderným zbraním u nás, nemá smysl. Jednak některým starostům ty zbraně tehdy vůbec nevadily, protože byly namířené proti kapitalismu, jednak by každý existující protest velmi rychle zanikl za zdí věznice.
Což se dá použít jako příměr – chceš s radarem takovou civilizaci, v níž můžeš proti radaru protestovat (což dnes máme), nebo chceš civilizaci bez radaru a s potlačenými protesty, takže se ani nedozvíš, že nějaký radar je, a když se to dozvíš, tak tě zavřou?
O tomto problému je spor o radar – ne o tom, že prý bude světélkovat křoví, tatínka radar ozáří a neporostou houby. Putinův odpor proti radaru radar ospravedlňuje. Alespoň pro toho, kdo nechce znovu žít v bližším zahraničí Rusů a v jaderném úložišti jejich agresivního státu.
Češi, pokud se sami nad sebou zamyslí, vždy vykazovali smysl pro omyl. Přichylování se k ruskému dubisku, velký omyl z devatenáctého století, trvá dodnes – bez ohledu na hořké zkušenosti s Rusy.
Po druhé světové válce měli Češi iluze o Rusech-osvoboditelích. Málokdo viděl, že právě přišli noví okupanti, kteří si s nacisty nezadají. Dnes vládnou iluze o radaru, jako by to byl problém houbařů, ekologů a chatařů v Brdech.
Vypadá to, jako by u nás měl Putin dost svých lidí ochotných střežit území jeho zájmu. Ale tragikomedií je, že to nejsou Putinovi podplacení lidé, že si to všechno myslí sami od sebe, v rámci českého talentu nerozumět vlastním dějinám.
Radar torpéduje i opozice, ale když byla vládou, sama ho vyjednávala. O radar jí nejde, nýbrž o to, jak zasolit dnešní vládě, i kdyby to bylo za cenu otočení země k Rusům. Tato nízkost není nijak neobvyklá.
Rusové mají dějiny ještě směšnější a tragičtější než my. Teď je zas budou přepisovat, aby vypadaly lépe, heroicky a bojovně. Co v Rusku přetrvává komunisty, cary, raskolniky i boha hromovládce, je idea říše. Rusům to dává krev do žil, pro bližší zahraničí je to nesmírně riskantní.
Četli jsme, že Rusové mají bombu, která se rozpráší až do útrob cíle, pak vybuchne. Té bomby máme my sami v útrobách dost a často už bouchla. Radar sám není nic vážného. Může být tady nebo jinde, možná třeba ani nebude. Vážná je provinční omezenost, s níž je radar hodnocen.
Povyšme otázku radaru na vážnou letovou hladinu: chceme být druhy Rusů, nebo chceme být před Rusy v bezpečí? To je ta pravá radarová otázka, vážení starostové a jiní příslušníci bezradarového hnutí. Tu si položte. A dejte ostatním svou odpověď: s Rusy.
