Tudíž, když v nějakém průzkumu veřejného mínění padne otázka, jestli by ten či onen politik měl odstoupit, ozve se silný hlas lidu; právě toho, co dřív chodil na popravy - ano!
Každá exekuce ovšem měla svůj řád - nejdřív zločin, pak pachatel, soud a tak dále. Proto - bereme-li demise jako náhražku středověkých trestných show - není úplně jasné, proč se zrovna začátkem května zabývat otázkou, jestli by měl Václav Havel odstoupit v zájmu svého zdraví (28 procent odpovědí). Respektive měl-li by zůstat prezidentem za každou cenu (4 procenta), nebo jen když bude zdráv (35 procent), anebo jestli by měl abdikovat, ať je zdravý nebo nemocný (26 procent odpovědí).
Abdikovat? On snad něco provedl?, napadne člověka, když se o tom dočte v novinách. Ze zdravotních důvodů? On už je zase nemocný? Vůbec ne, Havel se ničeho zásadního nedopustil a se zdravím je na tom zhruba stejně jako před rokem, před dvěma... Ale otázka padla, čili máme alespoň pachatele a soud, ovšem na trest to podle hlasu lidu moc nevypadá.
Jako na hrách v římském cirku. Politik? Odstoupit? No jistě, palec dolů! Nebo ne, tohohle ne!
Čím víc her, tím býval plebs spokojenější. Jestli se konaly na jaře nebo na podzim, mu bylo celkem fuk.
