Lékaři naříkají nad obrovským papírováním a obrovsky papírují. Lépe řečeno nyní ťukají většinou jedním prstem do klávesnice staršího počítače. Pacienti čekají v dlouhých, zbytečných frontách, jsou stresováni nedostatkem informací. Školácké chyby v managementu, které by určitě dokázal odstranit jen trochu schopný vedoucí z hypermarketu.
Zdravověda dnes dokáže zázraky. Vedle vymítání jisté smrti pro mě bude vždy zázrakem i tato neschopnost inteligentních lidí zorganizovat si svou práci aspoň trochu normálně. Ale aby zázraků nebylo málo: ve srovnání s vyspělými státy máme lékařů hodně, ba moc.
Každý však ví, že lékařů je zoufale málo, takže musí sloužit stovky a stovky hodin přesčasů. To jim však Zákoník práce zakazuje. Doktor tedy zachraňuje život protizákonně. Ovšem ne zadarmo. Vedení nemocnice musí najít způsob, jak mu přesčas zaplatit.
Další zázrak je, že celý neprůhledný a dosti nesmyslný systém funguje. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě? Matematik, který neumí nakoupit, je zajímavá a sympatická figura. Avšak jen potud, dokud za ním nestojíme v řadě u pultu. V nemocnici čekáme všichni.
Klasický začarovaný kruh: lékařů je málo, protože je příliš nemocnic. Nemocnice nelze zrušit, protože by k nim lidé měli daleko. Lékaři nesmějí pracovat přes čas, aby nebyli přepracovaní a mohli se o lidi dobře starat. Ale musí pracovat navíc, protože jinak by to nezvládli... Zákon jim práci zakazuje, ale zároveň ji toleruje a odměňuje.
Je zajímavé, že existence míst, kde v postmoderní době nejčastěji běží heroický boj o život, je založena na tak směšných základech. Příčina této nemoci je chronicky známa, žádný politický chirurg se neodvažuje řezat do živého. Nikdo se dokonce ani neodváží říct diagnózu.
