Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Charlie Manson věštil rasovou válku, jeho věrní malovali krví obětí

Seriál   18:26aktualizováno  18:26
Někdy se říká, že s Charlie Mansonem skončila éra hippies. Kázal sex, drogy, rock 'n' roll a válku mezi černochy a bělochy. Aby ji uspíšil, nechal zavraždit osm lidí. Příběh vousatého mesiáše, který se už stal součástí amerického showbyznysu, mapuje další díl seriálu Sekty, kulty, mesiáši.

Charles Manson na snímku ze srpna 1970 | foto: Profimedia.cz

Místností se nesou tóny Beatles. Skupinka mladých lidí připomínajících hippies či bezdomovce se svůdně vlní, polyká LSD a pokuřuje marihuanu. Středobodem dění je drobný muž rachitické postavy, jehož tvář halí hustý vous a dlouhé vlasy. Se zavřenýma očima neslyšně opakuje text písně Revolution1:

„Říkáš, že chceš revoluci
jo, víš
my všichni chceme změnit svět
říkáš mi, že je to vývoj
dobrá, ty víš
my všichni chceme změnit svět
ale když mluvíš o destrukci
cožpak nevíš, že mě z toho můžeš vynechat?
cožpak nevíš, že všechno bude v pořádku
cožpak nevíš, že všechno bude v pořádku
cožpak nevíš, že všechno bude v pořádku“

Tím mužem je Charles Manson. Šílený mesiáš, samozvaný Ježíš, který se přirovnává ke spasiteli, Hitlerovi i Stalinovi. Beatles k němu promlouvali, podobně jako k milionům dalších lidí. Manson však v poetických textech neslyšel naději, ale zvěstování nadcházející rasové války - Helter Skelter. Zažehnout ji měl on sám sérií brutálních vražd, které otřásly americkou veřejností a z Mansona udělaly celebritu.

Mládí za mřížemi

Životní cesta Mansona započala v roce 1934, kdy se narodil teprve 16leté Kathleen Maddoxové ze Cincinnati. Jeho dětství mělo do dokonalosti daleko. Už v pěti letech jeho matku poslal soud na pět let do vězení za přepadení benzinové stanice. Po propuštění se svým synkem cestovala po hotelích napříč Spojenými státy.

V pubertě se Manson vydal na dráhu zločinu. Matka se ho nejprve snažila umístit do pěstounské péče, aby mu zajistila lepší budoucnost. Žádná rodina však o vzpurného mladíka neprojevila zájem. Manson tak putoval do chlapecké školy v Indianě, ale po 10 měsících z ní uprchl. Chtěl žít se svou matkou, ta s ním však nechtěla mít nic společného.

Charles Manson na snímku z roku 1971.
Charles Manson na jednom z archivních snímků.

Peníze si obstarával drobnými krádežemi. Při jedné z nich ho dopadla policie a poslala ho do detenčního centra pro mladistvé. Uprchl hned následující den. Další roky se točil v začarovaném kruhu krádeží a pasťáků. Soud nakonec došel k závěru, že Manson je agresivní asociální jedinec a poslal ho do nápravného zařízení.

Na svobodu se dostal až v roce 1954. Bylo mu dvacet let, když potkal svou první velkou lásku Rosalie Jean Willisovou. Chtěl se živit poctivě, ale brzy zjistil, že krádeže aut jsou výnosnější než práce. V roce 1956 v jednom z uloupených vozidel odjel se svojí milou do Los Angeles, zastavila je však policie a Manson měl strávit následující tři roky ve vězení Terminal Island v Los Angeles.

Sekty, kulty, mesiáši

Za mřížemi nestrávil ani rok, když mu Rosalie porodila syna, v roce 1958 však požádala o rozvod. Po propuštění se živil jako pasák a v roce 1966 opět skončil za mřížemi. Když se konečně dostal ven, bylo mu 33 let a polovinu svého života strávil v cele.

„Působil jako v pohodě člověk, který se chce jen bavit. Nebyl to žádný vůdce, spíš vždy někoho následoval. Působil neškodně, takže si ho nikdo moc nevšímal,“ vzpomínal po letech jeden z jeho tehdejších spoluvězňů Phill Phillips.

Pamatuje si, jak se Manson ve vězení naučil hrát na kytaru a mnohokrát opakoval, že „když může coby muž život stvořit, měl by mít také právo ho brát“. Tato slova měla za pár let vyústit v sérii brutálních vražd.

Cesta mesiáše

V Kristových letech se Manson přestěhoval do San Francisca, hlavního města květinových dětí. Léto lásky vrcholilo a Manson se díky svému charismatu a hypnotickému pohledu stal v komunitě hippies uznávanou personou. S mladou univerzitní knihovnicí Mary Brunnerovou se nastěhoval do malého bytu, který se postupem času stal domovem dalších osmnácti Mansonem okouzlených dívek a žen.

Podívejte se na dokument o životě v sektě Charlese Mansona:


Jeho učení nebylo komplikované: lehké drogy, sex a toulky Amerikou. Kroužek kolem bývalého zlodějíčka přijal jméno „Mansonova Rodina“ a ve starém školním autobusu přetvořeném na hippie koráb vyrazil na cestu po západním pobřeží USA.

V roce 1968 jim na stopu zastavil bubeník slavných Beach Boys Dennis Wilson. Vzal je do svého domu v Los Angeles a odjel nahrávat. Když se vrátil zpět, bylo jasné, že u sebe neubytoval obyčejné stopaře. Mansonova rodina zcela ovládla jeho dům.

Mansonovy ženy oběma mužům několik měsíců sloužily jako otrokyně. Dobrovolně a bez připomínek. Manson Wilsonovi předával své filozofické myšlenky, často spolu jamovali a Wilson se dokonce pokoušel pro Mansona dojednat nahrávací smlouvu.

Charles Manson na snímku z roku 1969.

Idyla skončila ve chvíli, kdy Wilsonův manažer Mansona z domu vyhnal a samozvaný prorok si musel se svými ovečkami hledat nové útočiště. Zvolili si opuštěný Spahnův ranč ležící severozápadně od L.A., který dříve sloužil jako kulisa při natáčení westernů.

Manson si zde dále upevnil moc nad svojí Rodinou, jejíž členové se nyní živili nájezdy na popelnice u supermarketů. Po ranči často chodili nazí a oddávali se sexuálním hrátkám.

Charlie Manson Superstar

Popkulturní hvězdou se Charles Manson stal jen pár měsíců po svém zatčení. V březnu 1970 vyšla deska jeho písní a kompozic. Nacházela se na ní i skladba, kterou nahrál se členy Beach Boys. Z nákladu dvou tisíc kusů se prodalo pouhých 300. V následujících letech pak vyšlo několik dalších nahrávek. Úryvky z Mansonových textů se v průběhu let objevily v desítkách písní méně známých amerických kapel, kapela Guns N' Roses nahrála jeho píseň „Look at Your Game, Girl.

Podle slavného zločince se pojmenoval metalový zpěvák Marilyn Manson, jedna z členek sekty Linda Kasabianová dala jméno známé kapele Kasabian. Poslechnout si lze také písně skupiny jménem Spahn Ranch.

Manson je miláčkem tisku. V magazínech Los Angeles Free Press a Tuesday's Child byl Manson dokonce vyhlášen osobností roku. V červnu 1970 se dostal na titulní stranu magazínu Rolling Stone, který mu věnoval hlavní článek čísla.

Osudy Mansona se staly předlohou pro několik hraných i dokumentárních filmů i opery The Manson Family. Objevil se také v animovaném seriálu South Park. Nejnověji se jeho osudy zabývá seriál z produkce NBC s názvem Aquarius, jehož druhá série má premiéru v červnu letošního roku.

Manson tvrdil, že je jen tím, co v něm ostatní chtějí vidět. Jeho ovečky si o něm myslely, že je Bůh a ostatní lidé ho chtějí zabít. Tvrdili, že kdysi zemřel jako Ježíš na kříži a nyní se vrátil jako jeho reinkarnace.

„Viděli jsme Charlieho dělat věci, které nikdo jiný nedokáže. Viděli jsme zázraky,“ popisuje na videu, které si členové sekty natáčeli, jedna z Mansonových žen. Na zašlém ranči se nebály ani rodit. „Byla to velká párty, pupeční šňůru nám podvázali strunou z kytary,“ vzpomíná jedna z nich.

Beatles a rasová válka

V roce 1968 Mansonovo učení nabralo temné tóny. Vlasatý vůdce hippie sekty začal kázat o blížící se rasové válce, která zcela změní tvář Ameriky a nikoho neušetří.

Argumentoval knihou Zjevení, vraždou Martina Luthera Kinga a texty Beatles. Věřil, že na svém „Bílém albu“ zvěstují přicházející rasovou válku, kterou podle jedné z jejich písní pojmenoval Helter Skelter. Někdejší člen Mansonovy rodiny Paul Watkins tvrdí, že albem Beatles se vše změnilo. „Než přišel Helter Skelter, tak se Charlie staral jenom o orgie,“ tvrdí.

Osudové setkání, které mělo změnit život Mansona i většiny jeho následovníků, přišlo 23. března 1969. Manson tehdy dorazil k domu, o kterém si myslel, že patří producentovi, který před několika lety potopil jeho chystanou nahrávací smlouvu. V domě místo něj narazil na herečku Sharon Tateovou a jejího manžela, slavného režiséra Romana Polanského. Tateová mu učarovala natolik, že měla za pár měsíců hrát hlavní roli v jeho brutálním plánu.

Charles Manson u soudu.
Pozůstatky ranče, kam se uchýlili stoupenci Charlese Mansona.

V červnu téhož roku Manson postřelil černošského drogového dealera, kterého chtěl obrat o peníze. Po činu propadl paranoidním stavům a tvrdil, že Černí panteři se mu za to jistě pomstí (Černí panteři byli radikální levicová černošská organizace působící v USA od poloviny 60. do 70. let 20. století). Ze Spahnova ranče proto udělal pevnost, začal hromadit zbraně a do okolí každou noc vysílal ozbrojené hlídky. Helter Skelter se blíží, tvrdil.

Před hněvem „černých bestií“ se spolu se svými věrnými chtěl ukrýt v jeskyních Údolí smrti. Tou dobou už měl v hlavě plán, jak nevyhnutelnou rasovou válku uspíšit. Plánoval vraždy několik významných bělochů, jejichž cennosti a osobní doklady jeho stoupenci měli pohodit ve čtvrtích obývaných Afroameričany. Následnou rasovou válku by členové Mansonovy rodiny strávili v úkrytu. Po vítězství Afroameričanů se měl Manson znovu objevit a „neschopné černé rase“ vládnout.

Vraždění začalo 25. června. Manson nakázal Mary Brunnerové, Bobbovi Beausoleilovi a Susan Atkinsové, aby vtrhli do domu hudebního učitele Gary Hinmana a dostali z něj 21 tisíc dolarů. Hinman se několik měsíců ochomýtal okolo Mansonovy Rodiny, jejím členem však nikdy nebyl. Stačil však prozradit, že díky dědictví disponuje slušným jměním. Útočníci ho v jeho domě drželi dva dny. Když dorazil Manson, vydal rozkaz k popravě. Na zeď domu pak Hinmanovou krví napsal hesla Černých panterů a nakreslil jejich symbol.

O dva dny později Manson svým ovečkám sdělil, že nastal čas rasové války. Jeho nejvěrnější následovníci Tex Watson, Susan Atkinsová, Linda Kasabianová a Patricie Krenwinkelová dostali rozkaz, aby jeli do domu Sharon Tateové a Romana Polanského a zmasakrovali tam každého, na koho narazí.

Dům vymalovaný krví

K akci se odhodlali až 9. srpna. Tateová, která byla v té době v osmém měsíci těhotenství, si užívala společnost několika přátel - oblíbeného kadeřníka hollywoodských celebrit Jaye Sebringa, mladého polského scénáristy Wojciecha Frykowského a jeho přítelkyně Abigail Folgerové. Polanski v domě na severu Beverly Hills nebyl, protože natáčel v Londýně.

Patricia Krenwinkelová

Patricia Krenwinkelová

Susan Atkinsová

Susan Atkinsová

Když se Mansonovci blížili k domu, byla již tma. Při plížení narazili na mladíka, který se kamarádil se správcem Polanského domu a právě odjížděl domů. Tex Watson jeho vůz zastavil a čtyřikrát ho střelil do tváře, hrudi a břicha.

Zatímco Kasabianová hlídala na příjezdové cestě, Watson vlezl oknem do rezidence a otevřel dveře pro další dvě vražedkyně. Při příchodu do domu probudili Frykowského, který spal na pohovce v obýváku. Watson ho zpacifikoval kopancem do hlavy. Když se ho Polák zeptal, kdo je a co v domě dělá, Watson odpověděl: „Jsem ďábel a mám ďábelské poslání“.

Mansonovi vyslanci Tateovou a Sebringa svázali za krk k sobě, Folgerovou odvedli do jiného pokoje, Frykowského svázali ručníkem. První zemřel Sebring, který se zastal Tateové a požadoval, aby s ní zacházeli slušně.

Frykowskému se podařilo vysvobodit, při útěku však narazil na Atkinsovou, která ho bodla do nohy. Dostal se z domu, na verandě ho však dostihl Watson. Soudní lékaři později v jeho těle napočítali celkem 51 bodných ran. O útěk se pokusila také Folgerová. Dokonce se dostala na příjezdovou cestu. Tam však na ni čekala Krenwinkelová, která ji zasadila 28 bodných ran. Šestadvacetiletá dívka neměla šanci.

Sharon Tateová a Roman Polanski

Sharon Tateová a Roman Polanski

Tateová sledovala řádění vrahů s pláčem. Prosila o život svůj i svého nenarozeného dítěte. Vrazi byli neoblomní. Zasadili jí celkem 16 ran nožem. Watson později vzpomínal, že když umírala, volala s pláčem svoji matku. Když byli vrazi se svojí krvavou misí hotoví, napsali krví obětí na zeď obývacího pokoje „Helter Skelter“, na vstupní dveře pak „Prasata“.

O den později přišly další dvě vraždy. Osobně na ně dohlížel Manson, podle kterého řádění v domě Tateové nebylo dostatečně děsivé. Tentokrát si vrazi své oběti vybrali zcela náhodně a vpadli do domu majitele sítě obchodů Lena LaBianca a jeho ženy Rosemary. Když je ubodali, napsali na zeď jejich krví „Smrt prasatům“ a „Povstaňte“. Do břicha 44letého podnikatele vyryli nožem nápis „Válka“.

Soud, doživotí a odkaz

Policie dopadla Mansona a členy jeho Rodiny v prosinci roku 1969. Soudní proces provázel velký zájem médií, před budovou soudu protestovali členové Mansonova kultu.

Charles Manson na snímku z roku 2014. Na snímku jeho mladá manželka, kterou si vzal přímo ve vězení.
Stoupenkyně Mansona si během soudního procesu oholily hlavy a hlasitě protestovaly přímo před budovou soudu.

Ženy si na protest vyholily hlavy, na čelo si vyryly křížek, později pak hákový kříž. Manson, Watson, Atkinsová, Krenwinkleová a Leslie Van Houtenouvá, která se účastnila druhé vlny vražd, si vyslechli trest smrti. O dva roky později stát Kalifornie trest smrti zrušil (o pár let později ho opět obnovil) a trest byl Mansonovi i jeho čtyřem vraždícím stoupencům překvalifikován na doživotí.

I ve vězení Manson zůstával v popředí zájmu médií. Pouhý rok po procesu si na čelo vyryl hákový kříž. V osmdesátých letech poskytl sérii velkých rozhovorů předním americkým magazínům a televizním stanicím.

Dozorci ho několikrát přistihli při pašování drog, načapali ho také s mobilním telefonem. V polovině 80. let utrpěl ve vězení popáleniny druhého stupně na 20 procentech těla poté, co ho polil ředidlem a zapálil spoluvězeň vyznávající hnutí Hare Krišna. Na svoji obhajobu uvedl, že mu Manson zakazoval modlení.

Podívejte se na jeden z vězeňských rozhovorů:

Manson již dvanáctkrát žádal o předčasné propuštění z vězení. Vzhledem k brutální povaze vražd, za které byl odsouzen, mu však odvolací komise nikdy nevyhověla. Dalšího slyšení o podmínečném propuštění se může dočkat až v roce 2027. To mu bude 92 let.

Manson se stal hlavním hrdinou celé řady knih i dokumentárních filmů. Nejautentičtějším obrázkem o fungování jeho kultu však podal sestřih autentických materiálů z roku 1973 pojmenovaný jednoduše Manson (více o dokumentu zde).

Jedna ze členek Mansonovy Rodiny v něm říká: „Stvořili jste nás vy. Jsme to, co jsme viděli v televizi. Viděli jsme vraždy, jejichž strůjci se stali hrdiny. Tak o co jde. Teď jste všichni podělaní, ale udělali jste to z nás vy.“







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.