Darwin přinesl hluboký poznatek, že evoluce ovlivňuje podobu naší mysli stejně silně jako podobu našeho těla. A protože se lidé vyvinuli z téhož předchůdce z řádu primátů jako moderní šimpanzi nebo gorily, naznačoval Darwin, že se člověk může dozvědět více porovnáváním lidských instinktů, emocí a chování se zvířecími, než kolik dokáže vyvodit ze subjektivní spekulace. Jak sám řekl, „kdo pochopí paviána, učiní pro metafyziku více než Locke“.
Volbou partnera spoluutváříme evoluci
Filozofie nedokáže dostatečně porozumět kořenům lidské psychologie, protože sebereflexe v nás nevytváří povědomí o silách, které určují většinu našich reakcí na prostředí. Spíše podléháme vrozeným sklonům, které se vyvíjejí prostřednictvím recipročně se ovlivňujících sil přírodního a pohlavního výběru.
John Locke (29. srpen 1632 Wrington, Somerset – 28. říjen 1704 Essex) byl anglický filosof. Proslul zejména svou empiristickou teorií poznání a svou politickou filosofií, v níž hájil přirozenou svobodu a rovnost lidí.
Přírodní výběr je proces, při němž reprodukční souboj vyhrávají ty varianty daného druhu, které jsou nejlépe adaptovány na přežití ve svém prostředí – přinejmenším do doby, než se objeví ještě lépe adaptovaná varianta. Vlastnosti, které lidem umožňují živit se a chránit, zvyšují pravděpodobnost, že lidé budou žít dost dlouho na to, aby zplodili potomky, a ty pak dokážou živit a chránit až do dospělosti.
Pohlavní výběr je v jistém smyslu psychologickým rozšířením přírodního výběru. Místo získání výhody díky vlastnostem zvyšujícím schopnost jedince přežít však člověk získává výhodu díky kvalitám, které potenciální protějšek vzhledem k vlastnímu vývoji pokládá za přitažlivé.
Jelikož sexuální volba lidí determinuje, kdo se bude reprodukovat nejvíce a které fyzické a psychologické vlastnosti budou v čase upřednostněny, vlastnost, která nemusí člověku pomoci přežít, může témuž člověku přesto poskytnout reprodukční výhodu, jež se přenese na potomstvo. Jinými slovy člověk volbou partnera spoluvytváří průběh evoluce.
Z principu pohlavního výběru navíc vyplývá, že nervová soustava kromě regulace tělesných funkcí nepřímo ovlivňuje i postupný vývoj tělesných a duševních struktur, jako jsou okrasné prvky, dále kognitivní schopnosti, jako je hudební sluch, a také vlastnosti jako odvaha nebo vytrvalost. U pávů se vyvinula dlouhá pestrobarevná pera jednoduše proto, že se pávice vyvinuly tak, že jim tato pera připadala přitažlivá.
Každý z nás má smysl pro (tu svou) krásu
Darwin vysvětlil, že se tyto vlastnosti v průběhu generací šíří a prohlubují prostřednictvím „uplatňování volby, vlivu lásky a žárlivosti a oceňování krásna ve zvuku, barvě či formě“. Zatímco přírodní výběr je slepý, pohlavní výběr má smysl pro krásu – ačkoliv se vždy jedná o subjektivní krásu pro toho, kdo se dívá.
Charles Darwin v roce 1881
Vzhledem k tomu, že se lidská psychologie vyvíjí prostřednictvím leckdy nejisté rovnováhy přírodního a pohlavního výběru, evoluce a psychologie se navzájem ovlivňují a působí na sebe. Mezi Darwinovy přínosy k pochopení lidské psychologie patřilo mimo jiné pozorné studium vývoje dítěte, jehož výsledky zveřejnil v roce 1877 v článku „Biografický náčrt dítěte“. Zkušeným okem přírodovědce pozoroval Darwin první tři roky života svého prvorozeného syna Williama a zaznamenával u něj rozmanité vývojové posuny, od schopnosti sledovat svíčku očima až po první projevy vědomí. Darwin byl také průkopníkem experimentálních nástrojů vědecké psychologie, jako bylo využití fotografií výrazů obličeje a průzkumů ke stanovení univerzality lidských emocí.
Většinu svých velkých psychologických objevů učinil Darwin ještě předtím, než identifikoval přírodní výběr jako mechanismus evoluce – s publikací svých zjištění však čekal 35 let. Toto rozhodnutí lze zčásti připsat jeho úzkostlivému přístupu k výzkumu, který zahrnoval pečlivé shromažďování a studium důkazů před zveřejněním nové teorie.
Kdo z vás je schopen to přijmout?
Darwin však také věděl, že pokud i on potřeboval nějaký čas na to, aby přijal vlastní závěry, pak zbytek světa není vůbec připravený čelit tak materialistickému pohledu na lidstvo. Vyhýbal se proto zákonitému střetu s kritiky – mezi nimiž byli i jeho přátelé a kolegové.
V době, kdy Darwin zemřel, si už jeho myšlenky získaly mezi psychology a neurovědci značný vliv – třebaže si to oni sami ne vždy plně uvědomovali. Sigmund Freud se nikdy s Darwinem nesetkal, avšak většina jeho učitelů byla nadšenými darwinisty. Stejně jako Isaac Newton revolučním způsobem změnil astronomii a fyziku tím, že se „postavil na ramena“ svých předchůdců, stavěl Freud na Darwinových evolučních poznatcích, aby pochopil psychologické příznaky, sny, mýty, umění, antropologii a mnoho dalších věcí. Freudův životopisec Ernest Jones se mýlil, když Freuda označil za „Darwina mysli“. Darwinem mysli byl Darwin sám; Freud byl jeho velkým popularizátorem.
Olomoucké Vlastivědné muzeum otevřelo Galerii osobností Olomouckého kraje. Ta nyní obsahuje panely s 33 hlavními osobnostmi, mimo jiné slavným Sigmundem Freudem.
Od Darwinových dob se akademická psychologie podstatně rozšířila a obohatila se o důmyslné nástroje kognitivních věd, kybernetiky a snímkování mozku. Většina těchto pokroků se však odvozovala z Darwinova velkého evolučního modelu. Všechny základy naší koncepce lidské přirozenosti lze najít v Darwinových poznámkách napsaných před 175 lety, před jeho třicátými narozeninami.
Allen Frances, profesor psychiatrie na Dukeově univerzitě, působil jako vedoucí společného týmu Amerického psychiatrického sdružení, pověřeného tvorbou diagnostického a statistického manuálu duševních poruch DSM-IV. Je autorem knihy Saving Normal (Jak si zachovat normálnost).
Copyright: Project Syndicate/Institute for Human Sciences, 2013. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.
