Obecně platí, že velká část našeho neklidu pramení z toho, že jsme vystaveni hrozbám, které máme jen zčásti pod kontrolou. Naši předkové žili v nebezpečnějším, ale méně riskantním prostředí. Snášeli jistou míru chudoby, která by dnes byla pro lidi ve vyspělých zemích neúnosná, kdežto my jsme vystaveni rizikům, jejichž podstata, i pro nás těžko pochopitelná, by pro ně byla doslova nepředstavitelná.
Bakterie Enterohemoragické Escherichie coli (EHEC)
Sdílená křehkost
Jelikož vzájemná provázanost bezprecedentním způsobem vydává všanc každého kdekoli na světě, velkou výzvou pro lidstvo je řízení globálních rizik. Vezměme si změnu klimatu, rizika jaderné energetiky a šíření jaderných zbraní, hrozby teroristů (kvalitativně odlišné od nebezpečí konvenční války), nepřímé důsledky politické nestability, ekonomické dopady finančních krizí, epidemie (jejichž rizika sílí s větší mobilitou a volným obchodem) a náhlé záchvaty paniky vyvolané médii, jako byla třeba nedávná okurková krize v Evropě.
Všechny tyto jevy tvoří součást odvrácené tváře globalizovaného světa: znečištění, nákazy, nestabilita, vzájemná propojenost, turbulence, sdílená křehkost, celosvětové důsledky a přílišná zranitelnost okolními vlivy. V tomto ohledu lze hovořit o „epidemickém charakteru“ našeho současného světa.
Útok na newyorská dvojčata WTC. (11. září 2001)
Vzájemná provázanost je ve skutečnosti vzájemnou závislostí – společnou zranitelností riziky. Nic není naprosto izolované a neexistují už „zahraniční věci“: všechno je národní, ba osobní. Problémy cizích lidí jsou dnes i vašimi problémy a nemůžeme už na ně pohlížet s lhostejností ani doufat, že z nich vytěžíme nějaký osobní zisk.
Takový je kontext naší podivné zranitelnosti dneška. Co nás kdysi chránilo (vzdálenost, vládní zásahy, obezřetnost, klasické obranné metody), je oslabeno a nabízí přinejlepším chabou ochranu.
(Ilustrační snímek)
Důsledky dnes pociťují všichni
Možná že doposud nezohledňujeme všechny geopolitické důsledky plynoucí z této nové logiky vzájemné závislosti. V natolik komplikovaném světě není dostatečně chráněn ani ten nejsilnější. Logika hegemonie skutečně koliduje se současnými fenomény fragmentace a autonomizace – připomeňme si například Pákistán či Itálii –, které jsou příčinou nevyvážeností a asymetrií, ne vždy příznivých pro mocné.
Slabí, jsou-li si jistí, že nemají naději zvítězit, mohou nejsilnějším škodit – dokonce je strhnout mezi poražené. V protikladu ke staletému vestfálskému řádu národních států, v němž rozhodujícím faktorem byla konkrétní váha každého státu, je bezpečnost, ekonomická stabilita, zdraví a životní prostředí ve světě vzájemné provázanosti neustále rukojmím těch nejslabších. Důsledky chaosu a turbulencí na periferii pocítí všichni.
Tyto podmínky přílišné exponovanosti vůči rizikům jsou velkou měrou bezprecedentní a vyvolávají řadu otázek, na něž budeme muset správné odpovědi teprve najít. Jaký druh ochrany by byl v takovém světě vhodný?
Naučme se nové gramatice moci
Není divu, že nakažlivá globalizace zesilující zranitelnost nevyhnutelně vyvolává preventivní a obranné strategie, které nejsou vždy přiměřené či uvážlivé. Xenofobie a šovinismus, jež některé z těchto obranných strategií možná probudí, mohou nakonec způsobit víc škod než hrozby, před nimiž nás měly chránit.
V dnešní éře globálního oteplování, inteligentních bomb, kybernetických válek a celosvětových epidemií se naše společnosti musí chránit pomocí komplexnějších a jemnějších strategií. Nemůžeme nadále prosazovat strategie ignorující naši společnou zranitelnost globálními riziky a z ní plynoucí prostředí vzájemné závislosti.
Ilustrační fotografie
Musíme se naučit novou gramatiku moci ve světě, který se větší měrou skládá ze společného blaha – či společných škod – než z vlastních či národních zájmů. Ty se samozřejmě nevytratily, ale ukazuje se, že bez rámce schopného řešit společné hrozby a příležitosti jsou bezbranné.
Zatímco stará mocenská hra usilovala o ochranu vlastních zájmů bez ohledu na zájmy ostatních, síla společných účinků si vynucuje reciprocitu rizik, rozvoj kooperativních metod a sdílení informací a strategií. Horizontem, k němuž se dnes lidstvo musí s nasazením všech sil ubírat, je skutečně účinné globální řízení.
Vypadá to jako náročný úkol, a náročné to skutečně bude. To však nemá nic společného s pesimismem. Výzva řízení globálních rizik není nic menšího než nutnost zabránit „konci dějin“ – ne ve smyslu poklidného zhmotnění globálního vítězství liberální demokracie, ale nejhoršího kolektivního selhání, jaké si lze představit.
Javier Solana, bývalý vysoký představitel Evropské unie pro Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a bývalý generální tajemník NATO, je předsedou Centra ESADE pro globální ekonomiku a geopolitiku a význačným spolupracovníkem Brookings Institution se zaměřením na zahraniční politiku.
Daniel Innerarity je ředitelem Ústavu demokratické správy Univerzity Baskicka. Společně sestavili knihu La humanidad amenazada: el gobierno de los riesgos globales (Ohrožené lidstvo: řízení globálních rizik).
Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil David Daduč. Titulek a mezititulky jsou redakční.
