Je mu sedmadvacet, má kapelu, chce s ní jezdit. Evropské "ano" je pro něj cesta z Chanova.
"Znám třeba cikány z Holandska. Jezdí v karavanech, občas někde pracují nebo zahrají. To je paráda," svěřil se.
Možnost dostat se ze sociálně problematického místa, sehnat práci a žít svůj americký sen, je motivací i pro jeho kamarády.
"Jasně, pak se přece musíme mít líp. Budeme jezdit za cikánama ven. Můžem někde pracovat, nebo třeba půjde nějaký obchod," vidí se někde na pláži s doutníkem v ruce Petr Cína. "Hlavně aby to pomohlo," říká jeho bratr Richard.
Volební místnost je ale pro mnohé něco zcela cizího. Zvlášť přes den, kdy je teplo, chodí se k vodě a do stínu místní hospůdky. Nebo do nově otevřeného mosteckého hypermarketu.
"Mají tam levná kuřata, ženský jsou tam. A chlapi? Ty bez nich nepudou," vysvětluje nezájem šedivějící paní v květovaných šatech.
"Tady se chodí volit, až když zapadne slunce. A první den, to je tu vždycky katastrofální účast," znalecky pokyvuje hlavou Josef Pova, předseda chanovské volební komise.
Patří už k místnímu volebnímu inventáři. Nebyl tu jen tehdy, když sám kandidoval v komunálních volbách.
"Je tu snad větší klid, než kdekoliv jinde. Lidé si třeba častěji nechávají poradit, jak má volba formálně proběhnout, jinak standard," líčí svou zkušenost. "Problém tu nikdy nebyl. Nic moc se tu neděje, prostě pohoda."
