Policisté mu vyčinili, že to byla jeho chyba, protože nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu silnice. Když se ptal , jak ještě víc by měl snížit rychlost, když jel třicítkou, dostal od mužů zákona nezapomenutelnou radu: Nejlepší je vystoupit z auta a jít si silnici před sebou prohlédnout.
Stejně jako tento turista, mají smůlu i další lidé, kteří si na děravých silnicích poškodí auta. Čím je totiž vozovka rozbitější, tím víc se paradoxně snižuje šance vymoci na státu náhradu za opravy. Ve většině případů vždycky rozhodne kouzelná formulka silničářů: řidič nepřizpůsobil rychlost.
Podle Václava Špičky z Autoklubu ČR se kvůli tomuto argumentu dočká odškodnění jen málokdo. "Stačí dát před rozbitý úsek značku a úřady jsou z obliga. Stát se tak šikovně zbavuje odpovědnosti za neopravené silnice a přenechává ji na řidičích," zlobí se Špička.
Náhradu škody totiž získá řidič jen tehdy, když rozbije auto kvůli osamocené a neoznačené díře na silnici. "Řešil jsem případ, kdy motorista chtěl vysoudit náhradu škody za rozbitý podvozek," vzpomíná předseda soudu pro Prahu 10 Jan Viklický. "Neuspěl. Na té ulici totiž byla značka, že je vozovka rozbitá, takže bylo jeho povinností zpomalit adekvátně danému stavu."
Přitom čísla z posledních průzkumů jsou alarmující: Silnice 1. třídy jsou pro provoz nevyhovující téměř z jedné třetiny, silnice 2. třídy jsou poničené z 41 procent a silnice 3. třídy dokonce z rovné poloviny. "Osobně si však myslím, že to bude ještě vyšší číslo," připustil Vladimír Vorel z Ředitelství silnic a dálnic.
Zatímco poničení vozovky se na silnicích 1. třídy měří pomocí přístrojů, stav ostatních silnic zkoumají silničáři "od oka". Řidiči často přicházejí do servisů s proraženými pneumatikami nebo s poškozenými disky kol, které rozbil prudký náraz do díry na silnici. "Jsem tady třináct let, ale tolik zákazníků, kteří přijíždějí kvůli rozbitým cestám, jsem ještě nezažil. Je to hrůza," uvedl před časem Lumír Matula z pneuservisu v Kopřivnici.
Na to, jak vypadá situace zejména v chudších okresech, upozorňuje Jaroslav Heinrich z Centra dopravního výzkumu v Brně. "Například v bruntálském okrese už do některých obcí odmítá jezdit pošta, protože není fyzicky možné se tam v rozumném čase dostat. Rozbité silnice tak mohou mít i velké sociální dopady. Z některých míst se lidé stěhují, protože je tam nemožný normální, produktivní život."
Podle Vladimíra Vorla z Ředitelství silnic a dálnic je největší potíž v tom, že se na silnicích "záplatují" jednotlivé díry, místo aby se dělaly souvislé úpravy celého povrchu. "Nejsou na to prostě peníze, i když o ně pořád bojujeme. Asfalt a dehet jsou stárnoucí materiály. Pokud se nebudou průběžně regenerovat nebo pokrývat další vrstvou, budou silnice takto vypadat pořád," říká Vorel.
