"Tady můžeme vidět malbu hlínou na kámen, vydělávání kůží nebo ukázky dobových stavení," přibližuje život našich předků Chladová. V povzdálí poskakuje několik chlapců a dívek, rozdělávají oheň a předvádějí užaslým divákům výměnný obchod mezi dvěma tlupami. Jejich scénu samozřejmě doprovázejí typické skřeky. "U zrodu téhle akce bylo moje seznámení s učitelem kameníků na Lipnici Jaroslavem Fiegnerem, který se tomuhle věnuje už řadu let, takže sehnal spoustu dobových věcí. Slovo dalo slovo a vznikla výprava za předky," vypráví o originálním nápadu, jak zpestřit a přiblížit dětem historii.
"Nejdřív nám to vůbec nešlo, byli jsme z toho nešťastní, znali jsme to jen z literatury. Pak jsme na ty fígle přišli," říká Jaroslav Fiegner. A jak tedy nejlépe rozdělat oheň? "Dlouhé tahy, staré seno, nejlépe lipové dřevo. Nesmíte se hned na začátku zadýchat, protože budete potřebovat dech na rozfoukání ohně," prozrazuje.
Přes šedesát dětí včetně učitelek se na pravěký den připravovalo celý školní rok.Sháněly se dobové předměty, šily se kostýmy, nacvičovaly scénky.
"O víkendu jsme tu byli od rána do večera, děcka tu dokonce spala, aby nám to tu někdo nezničil," svěřuje se nadšená kantorka, která vede deset let ekologický kroužek a věnuje se s dětmi různým aktivitám ve spolupráci s ekologickým sdružením Tereza z Prahy, které se na organizaci cesty do pravěku ve Světlé také podílelo. "Vymysleli jsme projekt Cesta za předky a rozeslali různé náměty, byli jsme vlastně jen takovým špendlíčkem, který Světeláky popíchl správným směrem. Všechno si zorganizovali sami," říká Mirka Ťintěrová z Terezy. "Vždycky to chce nějakého nadšence, který je pro takovéhle věci zapálený, jsem ráda, že jsem přijela. Podle mě je to pro děti úžasný zážitek, který jim v paměti utkví mnohem víc, než kdyby se biflovaly z učebnice," pochvaluje si Ťintěrová.
To už jsme se ale přenesli do neolitu, mladší doby kamenné. Ženy vyrábějí ošatky ze sena, tkají na karetkách a dobovém tkalcovském stavu nebo drtí obilí mezi kameny, to pak poslouží k výrobě placek, jejichž vůně se line celým parkem a jdou skvěle na odbyt. "Když se pochopí princip, tak je to lehké, složité bylo navázat tu osnovu," přibližuje práci na dobovém dřevěném tkalcovském stavu deváťačka Michala Pajerová. "Naučila jsem se to asi za dva týdny. Jakmile se na začátku udělá chyba, tak je výrobek nekvalitní," přidává se její mladší sestra Martina, obě oděné do originálních kostýmů z prostěradel pošitých kožešinou a bot z pytloviny. "Šily jsme si to skoro samy. Obarvily jsme prostěradla v cibuli, čaji a kopřivách, pak nás naši spolužáci pomalovali na tvářích a nohách hlínou," říká Michala. "To mně posloužil jak dobový oděv starý závěs," přidává se Lucie Dušková. "Mně ho zase ušila mamka z kožešinového přehozu na sedačku," chlubí se Honza Málek. Partě dětí a učitelek ze školy Komenského pomáhali s přípravami také místní gymnazisté. Vyrobili z hlíny nejrůznější hrnce, nádoby, ozdoby a přímo před zraky návštěvníků modelovali Věstonickou Venuši.
"Všechno je to moc hezké," říká Kristýna Lacinová ze Základní školy Lánecká, která spolu s kamarádkami sleduje tavení bronzu. "Mně se tu taky líbí úplně všechno, ještě si asi něco vyzkouším a navíc je to lepší než ve škole," směje se Vendula Kahounová.
 |
 |
 |
 |
 |
