Tabulky jsou bronzové a nápisy si turisté mohou přečíst v angličtině, španělštině, češtině a rapanuištině - domorodém jazyce. "Cíl expedice byl splněn bezezbytku. Tabulky jsme pokřtili strakonickým pivem," usmívá se Pavel, který se na Velikonoční ostrov podíval už potřetí.
Při pětidenním pobytu se Pavel setkal s ostrovany, kteří mu tehdy sochu pomáhali přemisťovat. Podle cestovatele se však ráz ostrova za sedmnáct let změnil. Místo prašných cest jsou tam asfaltové silnice, v zemi vyrostlo několik hotelů a přístup k internetu je v každé kavárně.
"Přišlo mi to trochu jako ztráta kouzla, ale myslím, že je to nezadržitelné a že do určité úrovně se to musí dostat všude," říká Pavel.
Sochy, z nichž některé jsou vysoké až šestnáct metrů, vytesali původní obyvatelé ostrova do skály u kráteru Rano Raraku. Lidé si dlouhá staletí kladli otázku, jak je starověcí domorodci dokázali rozestavět po celém ostrově.
Podle tamější legendy se totiž ohromné kamenné kolosy stěhovaly ve vzpřímené poloze a k jejich přesunu stačilo pouhých šestnáct osob. Pavel vyzkoušel pohyb soch pomocí lan nejdříve na železobetonové replice. V roce 1986 svůj experiment zopakoval přímo na ostrově, kdy se připojil k výpravě norského badatele Thora Heyerdahla.
