Čeští tlumočníci budou pomáhat těm českým europoslancům, jimž cizí jazyky moc neříkají. Otevře se jim cesta i do dalších institucí EU a také všechny důležitější unijní dokumenty budou muset mít i českou verzi.
České středy v Evropské komisi
A pokud bude místo pro tlumočníky v Evropské komisi, bude tam možné každou středu klást otázky také v češtině (jiné dny je překlad zajištěn jen do angličtiny a francouzštiny, do jiných jazyků ne).
Některé národy, i dosti početné, mohou sledovat tento vývoj se závistí. Třeba Katalánci, jejichž jazykem mluví devět milionů lidí - tedy téměř stejně jako češtinou.
"Chceme, aby se katalánština stala jedním z oficiálních jazyků unie. Jak to, že se unijním jazykem stane slovinština, kterou mluví dva miliony lidí, a ne katalánština?" ptá se Ignasi Guardans i Combó z katalánské strany Convergencia i Unió.
Přitom slovinština je ještě "velký" jazyk ve srovnání s estonštinou, lotyštinou, a zejména maltštinou, kterou mluví sotva 400 000 lidí - i tato miniaturní řeč se od 1. května 2004 stane oficiální řečí EU.
Působí to pitoreskně. Je to asi tak, jako by si Ostraváci nebo Brňáci dělali nárok na to, aby byl mezi oficiální jazyky unie zařazen i jejich místní dialekt.
Tváří v tvář maltskému úspěchu mohou pociťovat závist i skoro půlmilionoví Lucemburčané. Už půl století se podílejí na vytváření spojené Evropy - a jejich jazyk, blízký příbuzný němčiny, přitom přišel vždy zkrátka.
"Smůlou" Lucemburčanů je to, že většina z nich ovládá hned tři velké jazyky unie: angličtinu, francouzštinu a němčinu. Ostatně už těch dvacet jazyků, jimiž se bude v rozšířené unii mluvit, je více než dost. Pro překladatele vznikají stovky možných jazykových kombinací, což je obtížné zvládnout, zejména při tlumočení.
EU se proto uchyluje k nouzovým řešením: při překládání "na živo" se budou projevy ve finštině, maltštině, ale i češtině či slovenštině překládat do několika málo "pilotních jazyků" a z nich se budou dál překládat do menších řečí. Odpadne tedy nutnost mít řecké znalce maďarštiny či portugalské tlumočníky z češtiny.
Unii vládnou francouzština a angličtina
Výběr pilotních řečí však připomíná, že oficiální jazyky v unii jsou si sice rovné - ale některé z nich jsou si přece jen rovnější. Platí to zejména pro francouzštinu a angličtinu, dva jazyky, používané v institucích unie jako úřední řeč. I Němci se pokoušeli pozvednout svůj jazyk na tuto úroveň, zatím však marně.
Němčina se v unii "nepozvedla", zato francouzštině zřejmě hrozí pokles. Už nyní je hmatatelný: podle listu Le Figaro byly ještě v roce 1986 tři pětiny unijních dokumentů připravovány ve francouzštině. V roce 2001 to platilo už jen pro třicet procent unijních písemností. Francie se obává, že po rozšíření to bude ještě horší.
Čeština ani slovenština se bát nemusí: před nimi nestojí žádná ze šancí ani rizik, s nimiž zápasí francouzština. Jejich zařazení mezi oficiální jazyky unie je i tak malý převrat. V unii totiž dosud byly románské a germánské jazyky - a na tom mnoho nezměnil ani vstup malého Finska před osmi lety. S nynějším rozšířením přibude v unii nejen řádka slovanských jazyků, ale i první semitský jazyk: maltština.
A pokud se podaří obnovit jednotu Kypru, má šanci i turečtina, první jazyk původem ze střední Asie.
