Čeští soukromí bodyguardi jsou mezi zahraničními klienty v nebezpečném Iráku velmi žádaní. Najímají si je stavební a olejářské firmy. Až doposud se o jejich misích příliš nemluvilo, protože sami své působení tají hlavně z obavy o bezpečnost a na přání klienta, který se jimi nechlubí.
Tichý nábor
Vše začalo před necelým rokem po ukončení irácké operace, když začala obnova země. "Tehdy přišel e-mail od jedné zahraniční pobočky nadnárodní agentury Group 4. Byli jsme požádáni, abychom dali tip na muže, kteří jsou schopni tvrdé služby v Iráku," říká Jiří Kameník, prezident Asociace soukromých bezpečnostních služeb.
Dopomohl k práci v Iráku hned několika lidem. Naopak česká pobočka společnosti Group 4 podle mluvčí Markéty Židlické neměla s nábory nic společného.
Kameníkův známý takto pracuje pro švédskou firmu, která se podílí v Iráku na obnově ropného průmyslu. Rozhovor odmítl.
"Jeho práce připomíná úkoly zpravodajce. Pokud inženýři jedou na cestu, musí bodyguard uvedené místo zkontrolovat. Musí také vědět, jakou vybrat trasu pro přesun. A pokud chtějí někde vrtat, musí jim umět říci, že se tam země nejprve musí odminovat," říká Kameník.
Například šestice dnešních soukromých strážců v Iráku dříve pracovala v policejním Útvaru rychlého nasazení. "Zahraniční agentury si lidi, o které mají zájem, velmi dobře prověřují. Zajímá je, jak dlouho u nás policista sloužil a proč od policie odešel," řekl MF DNES šéf útvaru Libor Lochman.
Podle něj podobně soukromníci "loví" třeba i veterány britských speciálních jednotek SAS.
Češi jsou žádaní
Kameník zatím neví o tom, že by někdo z českých soukromých strážců utrpěl v Iráku vážnější zranění nebo zahynul.
Středoevropané jsou podle něj v Iráku velmi oblíbení, protože nedráždí Iráčany tolik jako Američané a Britové, příslušníci "okupačních" národů.
Bodyguardi si v Iráku vydělají měsíčně od 8 tisíc liber, pokud jsou zaměstnanci zahraniční bezpečnostní agentury, až po 11 tisíc liber (více než 450 000 korun), pokud nechají najmout sami sebe a sami si obstarají zbraň či neprůstřelnou vestu.
Ochranka obvykle tráví v Iráku několikaměsíční turnus a pak se vrací načas odpočívat do Česka. "Rekrutují se často z členů klubů bojových umění," vysvětluje Kameník.
S českými bodyguardy v Iráku má zkušenosti i Josef Regner z Česko-arabské obchodní komory. "Narazili jsme třeba na americkou firmu, která měla v doprovodu Čecha. Neslyšel jsem naopak, že by Čech střežil české obchodníky," sdělil Regner.
Český velvyslanec v Bagdádu Petr Voznica potvrzuje, že bezpečnostní situace zvláště v irácké metropoli je vážná. Letos 8. března tam ozbrojenci v policejních uniformách unesli 50 zaměstnanců bezpečnostní agentury Rafawid security.
"My zásadně jezdíme s pancéřovanými vozy. Používáme neprůstřelné vesty a helmy," říká Voznica.
I když není Irák jako Irák. Bezpečnější je podle Voznici Kurdistán, kde se cizinec může pohybovat i bez ochranky. "Pokud jezdí české firmy do Iráku, tak do oblastí, které nejsou tak exponované jako Bagdád," dodává Voznica.
Soukromí bodyguardi nemohou podle primáře psychodiagnostického oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze Jiřího Kloseho dělat tuto práci pouze pro peníze.
"Jde o dynamické lidi, kteří potřebují dynamicky žít. Proto se nechají najímat Francouzskou cizineckou legií a proto odcházejí do Iráku jako ochránci. Kromě slušných výdělků hledají dobrodružství, které jim život v Česku nenabídne," vysvětluje Klose, který působil jako psycholog polní nemocnice v Afghánistánu.
Cvičili u Zlína zbytečně
O najímání soukromých bojovníků do Iráku se začalo poprvé veřejně mluvit loni, paradoxně v souvislosti s podvodem. Kvůli němu stíhala zlínská policie Vladimíra Huňka.
Případ se nyní dostává k soudu. Huněk hledal podle policie na práci do Iráku zájemce po celé zemi prostřednictví inzerátů. Vybíral od nich zálohu kolem sta eur, a dokonce s nimi zahájil i výcvik.
"Evidujeme celkem 27 poškozených," uvedl zlínský kriminalista Robert Mařák, který kauzu zpracovával. "Adepti dokonce pod jeho vedením cvičili v rekreačním areálu u Zlína. Plavali a běhali se zátěží," dodal policista.
Ve skutečnosti však Vladimír Huněk žádný kontakt podle policisty na Irák neměl. Případ je známý i tím, že matka jednoho ze zájemců si stěžovala na pochybný nábor přímo u premiéra Jiřího Paroubka.
