Čeští vojáci se v Afghánistánu zatím nudí

  • 6
Největším nepřítelem pro hrstku českých vojáků na kábulském letišti je zatím jen nuda. Desítka vojenských pyrotechniků od zářijového střídání zažila podle svého velitele rutinu a falešné poplachy, ale už brzy adrenalinu nejspíš přibude.

"Zatím je všechno v pohodě a v klidu. Likvidujeme nalezenou munici, prověřování nástrah je sice na denním pořádku, ale ostrou nálož jsme ještě neměli," říká kapitán Zbyněk Koza. Jeho muži dosud pracovali jen na letišti, ale jednotka by měla začít zasahovat i ve městě.

Měsíc po prvních svobodných volbách ve svých dějinách skýtá Afghánistán stále směs protikladných obrázků. Snad se ale blýská i na lepší časy. Kábulské ulice kypí pouličním obchodem, dokonce prožívají dopravní zácpy. Sovětské panelákové sídliště "mikrorajon" přestává být osamocenou výspou civilizace. Naproti americkému velvyslanectví začíná růst hotel Hyatt. Jako staveniště pomalu vypadá celé město.

Bezpečí a mír ale zůstávají křehkým zbožím, jak svědčí i únos pracovníků OSN islámskými radikály. - více zde

Kapitán Koza také připomíná ostřelování Kábulu náhodně odpálenými raketami, ačkoli teroristy odstrašují přelétající, těžce vyzbrojené holandské bitevní vrtulníky. Minulý víkend neprůstřelné vesty nejspíše zachránily život třem vojákům NATO poté, co se stali terčem útoku sebevražedného atentátníka.

"Když se jede ven, musíte mít neprůstřelnou vestu, dva ozbrojené vojáky v autě a alespoň jednu dlouho zbraň. Pomáhá to, vesty jsou účinné, Islanďanům nejspíše zachránily životy," poznamenává. Výjezdy do města mohou znamenat "i hodně velký adrenalin".

Pyrotechnici na rozdíl od předchůdců nezažili ani vytahování zraněného z minového pole, ani zemětřesení. Proti hrozbě nudy a ponorkové nemoci zatím pomáhá sportování, kino, navazování kontaktů s kolegy, výjezdy k podezřelým balíčkům s dálkově ovládaným robotem a pyrotechnickými obleky.

Kapitán už byl na jedné zahraniční misi. "Srovnat to nedá, ani náhodou. Bosna je v Evropě a Afghánistán je proti Evropě velký rozdíl. Ta chudoba, ta je opravdu cizí. Ale i z toho mála, co Afghánci mají, jsou schopni přežít a dělat pěkný věci. Jsou manuálně zruční. Ale není tu kanalizace, vše se lije na ulici jako ve středověku. Nic se tu nesmí jíst, protože se to zalívá močovinou, a to bychom nezvládli," poznamenává.

Stravu pro patnáct českých vojáků na letišti zajišťuje pákistánská firma. "Kuchyně tu je postavená hlavně na kuřatech, občas je hovězí, hodně zeleniny, jablka z Jižní Afriky, Chile, z celého světa," podotýká velitel.

U větších kontingentů strava více vychází z místní kuchyně - němečtí kuchaři i svým francouzským kolegům z brigády Eurocorps servírují řízky, italští "alpíni" nabízejí několik druhů těstovin, které lze spláchnout červeným vínem z lahví na stole kantýny, Američané lpí na hamburgrech a sladkých toustech zalitých javorovým sirupem spolu s párky, Britové vaří varianty hovězích gulášů a na velitelství ISAF se každé ráno podávají míchaná vajíčka a opečená slaniny, bezmála standardní kontinentální snídaně.

Má nasazení hrstky vojáků na tak vzdáleném místě smysl, nebylo by lepší se soustředit třeba na Kosovo? "I malé země mohou velmi významně přispět svou specializací, každý příspěvek je důležitý," odpovídá velitel sil NATO James Jones. "Česká republika vytvořila pro spojence velevýznamný prapor ochrany proti biologickému, chemickému a nukleárnímu napadení. A i v Afghánistánu dělá věci, které absolutně potřebujeme, třeba zajištění chodu letiště, pro něž obstarat vysoce kvalifikované specialisty je velice těžké."

Česká přítomnost v Afghánistánu se má zanedlouho zvětšit, z 15 na až 90 mužů a žen. Dá-li parlament zelenou, posily zamíří nejen na kábulské letiště, ale i k provinčnímu rekonstrukčnímu týmu (PRT), působícímu pod německým velením ve Fajzábádu na severu země.

"I symbolický příspěvek dělá republice dobré jméno," říká podplukovník Jaroslav Holub z kábulského štábu ISAF, kde má na starosti spolupráci s civilními složkami při rekonstrukci země. Jak vysvětluje, "armáda zde dělá malé věci, které pomohou hodně lidem", jako studny s pitnou vodou, opravy škol či silnic. Projekty, v nichž důležitou roli sehrávají PRT, skýtají obživu i mnoha místním nezaměstnaným, demilitarizovaným bojovníkům či ženám. Třeba bývalé důstojníky lze vyškolit na řidiče stavebních strojů. A podplukovník si pochvaluje ochotu Afghánců pracovat jako záruku rozvoje, pokud ovšem dostanou šanci.

"Riziko je v Afghánistánu menší než v Iráku, ale to neznamená, že není. A mise v PRT je zranitelnější než v Kábulu," podotýká. Jak připomíná, na severu země má mnohdy stovka aliančních vojáků na starosti území veliké jako celé Česko.


Video