Muži, kteří bojovali a padli za celistvost právě vzniklého Československa v roce 1918 a pak opět při jeho násilném rozpadu od října 1938 do března 1939, naleznou konečně klid.
Na tom, že ostatky stovek československých vojáků, které spočívají v rumišti na okraji ukrajinského Užhorodu, budou konečně po mnoha desetiletích důstojně pohřbeny, se dohodl náměstek ministra obrany Michael Hrbata s představiteli Zakarpatské Ukrajiny, jež byla v letech 1918 až 1938 součástí Československa. A vladykové Milan z pravoslavné církve a Igor z řeckokatolické vzápětí vysvětili základní kámen obnovujícího se československého hřbitova.
Jaká je budoucnost pietního místa v UžhoroduČtěte v pondělí 26. 11.
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
Když ale hřbitov navštívil před časem Jiří Plachý z armádního historického ústavu, vzmohl se na jediné slovo: "Příšerné!" Polámané pomníky pohlcovaly odpadky a náletové dřeviny. Plachého ohromení ještě vzrostlo, když zjistil, že na části hřbitova je 114 nových křížů vojáků horthyovského Maďarska, proti nimž Čechoslováci bojovali. Praha proto nyní jedná s Budapeští o jejich odstranění, aby mohla původní hřbitov v Užhorodu obnovit.
Jen pro připomenutí: horthyovský režim se podílel na rozbití Československa. A ani po čtyřiasedmdesáti letech není podle historiků lehké pominout fakt, že právě tihle maďarští vojáci dobíjeli raněné Čechoslováky, vypichovali jim oči nebo je i jinak zohavovali.
Neselhali vojáci, ale politici
"Ti kluci, co tu leží, bojovali za Československo. A v devětatřicátém dokonce v době, kdy už několik dnů neexistovalo. Zaslouží si, abychom se o ně postarali," říká Pavel Filipek z odboru pro válečné veterány ministerstva obrany.
Na 12. užhorodské (československé) divizi je přitom pozoruhodné, že k ní nerukovali vojáci za odměnu, ale většinou za trest. Přesto se v těžkých bojích s jednotkami maďarské fašistické armády vyznamenali a způsobili jí citelné ztráty. Šlo o jediné masové vystoupení Československé armády - včetně použití tanků a dělostřelectva - při obraně obklíčené republiky, kterou si mezi sebou začaly dělit Maďarsko s Polskem, poté co nacistické Německo zabralo po mnichovském diktátu třetinu území Čech a Moravy.
V bojích tehdy padlo šedesát vojáků divize generála Olega Svátka, a jak připomíná šéf Vojenského historického ústavu Aleš Knížek, Svátkova divize bojovala proti okupantům tak, jak to po Mnichovu a Hitlerových hrozbách lidé očekávali od celé armády. "Neselhali ale vojáci, kteří chtěli bránit republiku, nýbrž politici, protože k tomu neměli odvahu," dodává Knížek.
