Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bez spánku a jídla. Češi prošli bojovým kurzem v džungli afrického Gabonu

  21:09aktualizováno  21:09
Bylo to dvanáct vyčerpávajících dní s minimem spánku a jídla. Dva čeští vojáci, studenti Univerzity obrany v Brně, prošli bojovým kurzem francouzské námořní pěchoty v džungli afrického Gabonu. Uspěli a získali prestižní odznaky stříbrného a zlatého orla.

Bojový kurz francouzské námořní pěchoty v džungli afrického Gabonu | foto: CAOME

Brněnská Univerzita obrany každoročně posílá dvojici svých studentů do jihoamerické Francouzské Guyany, kde absolvují drsný výcvik v přežití v džungli u francouzské cizinecké legie.

Letos takovou možnost dostali Rodolfo Maršík a Václav Krabáč. Po příletu do Francie se však dozvěděli, že kurz ve Francouzské Guyaně znemožnily tamní nepokoje a stávky. Během týdenního čekání se objevilo několik variant náhradního řešení – Martinique, Džibuti, Pyreneje či Gabon.

Volba nakonec padla na západoafrický rovníkový Gabon. Po krátkém pobytu v hlavním městě Libreville se takřka stovka účastníků kurzu rozdělená do čtyř čet přesunula do džungle na základnu šestého regimentu námořní pěchoty.

Fotografie

Bojový kurz francouzské námořní pěchoty v džungli afrického Gabonu
Bojový kurz francouzské námořní pěchoty v džungli afrického Gabonu
Bojový kurz francouzské námořní pěchoty v džungli afrického Gabonu
Nocleh. Bojový kurz francouzské námořní pěchoty v džungli afrického Gabonu

Dva čeští vojáci společně s dvěma Němci byli přitom jedinými „zahraničními“ účastníky. Ostatní byli Francouzi.

Kousající mravenci

„Prostředí nebylo tak nebezpečné jako v Guyaně, o které mi kolega ze speciálních sil říkal, že by tam zadek na zem nedal. V Gabonu se dalo spát na zemi, potkali jsme nějaké pavouky, stonožky, nejvíce nebezpeční tam byli velcí mravenci, kteří fakt útočili na lidi a kousali,“ popsal prostředí Václav Krabáč.

Na rozdíl od guyanského kurzu přežití, přezdívaného „zelené peklo“, šlo tentokrát o bojový kurz. „Cílem bylo dostat člověka do situace, aby se cítil jako v boji – to znamená málo spánku, málo jídla, velká zátěž,“ konstatoval Rodolfo Maršík.

Za úvodních pět dní naspal dohromady jen asi hodinu a půl. A podobné to bylo s jídlem. První den dostal každý celou bojovou dávku jídla, nevelký box se zatavenými potravinami. „Druhý den už byla krabice pro dva, třetí den pro tři, čtvrtý pro čtyři a pátý den se nás dělilo o pár soust hned pět,“ vzpomíná Maršík.

Každodenní dvanáctihodinový výcvik byl tak podle něj doslova vyčerpávající. Přesuny, transporty raněných, taktika, střelba, topografie a překážkové dráhy, ale také stavění pastí i výbušných nástrah. „Přiznávám, že hladový a nevyspaný jsem byl fyzicky i psychicky na dně,“ dodal Maršík.

Jako stroje

O to pozoruhodnější podle něj bylo, že si po několika dnech strádání zvykl. „Fungovalo to, tělo jakoby přepnulo do zvláštního módu, kdy jsem si připadal, že nepotřebuju spát ani jíst,“ řekl Maršík.

Upozornil ale, že několik účastníků takové štěstí nemělo. Někteří se vážně zranili, další zkolabovali. „Jeden se úplně psychicky zhroutil, přeskočilo mu a utekl opravdu pryč. Slyšel jsem, že skončil i v armádě“.

Vzácný čas na odpočinek podle něj nikdy netrval dlouho. V osm večer, když uléhali účastníci po náročném dni, nemohli ve vedru usnout. „A po chvíli už zase dorazilo s rachotem auto, zaskřípěly brzdy a už jsme čekali, kdy mezi nás dopadne dýmovnice a vyženou nás z hamaky na noční výcvik,“ vypráví.

Instruktoři účastníky kurzu průběžně hodnotili, jak zvládají fyzickou a psychickou zátěž. Absolvovali také ve stanoveném čase překážkové dráhy a na základě získaných bodů pak byla oceněna celá četa.

Jedenáct dní samoty

Václav Krabáč se individuálně umístil mezi patnácti nejlepšími a se svou četou získal zlatý odznak s vyobrazením orla. Pomohla mu podle něj výborná komunikace a spolupráce v rámci jednotky. Zcela opačnou zkušenost měl s francouzskými kolegy v četě Maršík.

ROZHOVOR: Nejsme West Point, ale vychováváme hrdé profíky

„Pro mě to bylo jedenáct dní samoty. Francouzi moc neuměli a asi ani nechtěli mluvit anglicky,“ konstatoval.

Prakticky izolovaný od ostatních prý mnohdy ani nevěděl, kam se jede a co se bude dít. „Když přišel první noční přepad, běhal jsem od jednoho francouzského kolegy ke druhému a snažil se zjistit, co se děje. Nekomunikovali. Až asi od pátého jsem zjistil, že mám už jen necelých pět minut na to si všechno sbalit a že vyrážíme do akce,“ popsal své zkušenosti.

I přes takový handicap získal druhé nejvyšší ohodnocení – stříbrného orla.

Autor: natoaktual.cz






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Army test obsahuje pět disciplín
Army test má motivovat děti i dospělé k pohybu, říká aktivní záložník

Shyby, kliky, lehy-sedy, běh a dřepy. Pět disciplín, kterými si každý může v rámci několika sportovních mítinků nazvaných Army test vyzkoušet, zda jeho fyzička...  celý článek

Aerobatická skupina Saudi Hawks ze Saudské Arábie na letounech Hawk
Saúdští jestřábi, bombardéry a řada premiér. Dny NATO slibují show

Celou řadu unikátních premiér chystají organizátoři Dnů NATO v Ostravě & Dnů Vzdušných sil AČR. Už za dva týdny se na největší bezpečnostní show v Evropě...  celý článek

Vrtulníky Mi-24 a Mi-171š v akci při záchraně pilota
Dny NATO navštívilo 90 tisíc lidí. Nedělní program pokazilo počasí

Nedělním programem skončily Dny NATO v Ostravě. Fandové letecké techniky marně očekávali start aerobatické skupiny Saudi Hawks ze Saúdské Arábie, jejich...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.