Uprostřed amerického výcvikového prostoru u německého Hohenfelsu vrcholí dvoutýdenní cvičení Sabre Junction II. Do realistických manévrů za účasti desítky států NATO a partnerských zemí nasadila česká armáda 590 vojáků a 120 kusů techniky, většinu ze 72. mechanizovaného praporu z Přáslavic.
"Procvičujeme konvenční vedení boje, všechny typy činností, obranu, útok. Tak masivní nasazení je srovnatelné jako třeba s misí na Balkánu," řekl velitel 72. praporního úkolového uskupení Martin Botík.
Zatímco poslední dny se čeští vojáci úporně bránili, teď je čeká ofenzíva. Stojí proti nim čtyřicítka norských tanků Leopard a T-80, které Američané simulují obrněnci M113. V moderním boji plném taktiky, léček a nevyzpytatelných manévrů už ale rozhodně nečekejte masivní nájezdy valícího se železa v podobě desítek tanků jedoucích proti sobě.
V dnešní době satelitů, bezpilotních letounů a dokonalého obrazu o bojišti platí pravidlo vidět a nebýt viděn.
Tady se válčí laserem
Speciální cvičiště v německém Hohenfelsu využívá česká armáda už poněkolikáté. Poskytuje totiž zázemí, které čeští vojáci nemají doma k dispozici. Vše, co se zde odehrává, je totiž takřka jako ve skutečnosti.
Na členitém a lesnatém území o rozloze 200 kilometrů čtverečních lze vyzkoušet prakticky všechny možné situace, se kterými se vojáci mohou v reálu setkat. Jsou tu jeskyně, minová pole, mosty, řeky i města.
Realističnosti pomáhá speciální systém MILES. Každý z vojáků má pod hlavní zbraně připevněný laserový zářič a na přilbě a na uniformě hned několik senzorů. Při každém výstřelu vyšle zářič paprsek a pokud senzory na protivníkově těle paprsek zaznamenají, je voják buďto zraněn, nebo zabit. Dvě krátká pípnutí znamenají zranění, dlouhý tón oznamuje smrt.
Stejně vybavena je také bojová technika včetně tanků, transportérů, vrtulníků i komparsistů, kteří ve cvičných vesnicích a městech rozesetých po krajině hrají civilisty.
Celé cvičiště je pak doslova protkáno digitální technikou. Každý kousek prostoru i všechny cvičící jednotky snímají stovky kamer. Každá akce je přenášena kamerami do vyhodnocovacího centra a nahrávána.
Přímo v terénu, doslova za zády každého vojáka nebo vozidla, se pak pohybují američtí hodnotitelé. Všechno sledují.
Vystoupí voják třeba z vozidla bez zbraně? Chyba. Kdykoliv se mohou nečekaně objevit "povstalci" a pak už slyší jen táhlý tón.
Lišky nedávají dobrou noc
Svítá a průzkum objevil pár nepřátelských tanků v okolí vesnice, kterou mají čeští vojáci obsadit. Velitel nasazuje minomety. Po několika dalších střetech se české jednotky stahují a přeskupují.
Jeden z českých vojáků v mezičase vypráví historku, která se mu přihodila, když posledních pár dní strávil v lese na skrytém pozorovatelském stanovišti. "Chtěl jsem během střídání něco sníst a najednou vidím, jak mi liška krade batoh s jídlem. Normálně ho táhla pryč," směje se Pavel D.
To už ale přichází hlavní útok, při kterém mají spojenci dobýt zpět nepřítelem obsazenou vesnici.
Planina v údolí i okolní lesy se po chvíli halí do hustého dýmu. Výbuchy a palba. Za ohlušujících dunění Češi postupují a ženou nepřítele pryč. Za nimi zůstávají jen nehybné stroje, vyřazené z boje.
Po hodině je takřka hotovo, alespoň prozatím. Úkol splněn. Pěší jednotky ještě pročesávají vesnici. To měli sice zajistit spojenci ze Slovinska, jejich výsadek ale nepřítel rozdrtil ještě před vesnicí.
"Vedou si velice dobře. Z průběžných hodnocení pozorovatelů vyplývá, že nejednom naši velitelé si vedou velmi zkušeně a to navíc v terénu, který je pro ně neznámý. Je to pro mě potěšitelná zpráva, že se neztratí, ale naopak svým vystupováním budí obdiv a uznání," komentoval po ofenzívě náčelník generálního štábu Petr Pavel.
Češi předvedli špičkové manévry
Jednoduché to ale čeští vojáci během cvičení neměli ani zdaleka. Den předtím šlo do tuhého, když 40 nepřátelských tanků prolomilo slovinskou obranu a hnalo se do týlu českých hlavních sil a k letišti, které měli Češi ubránit za každou cenu.
"Najednou se na nás začaly hrnout tanky," popsal události velitel Martin Botík. Přitom jen pár hodin předtím to vypadalo, že je nepřítel bezradný. Češi vytvořili obranné linie daleko před letištěm a každý pokus o útok tvrdě odrazili. "Večer jsme zničili dva leopardy. Ráno nás čekal velký boj, kdy jsme vyřadili celou četu tanků a šest obrněnců. Když nepřítel viděl, že to přes nás nepůjde, nasměroval to přes slovinský prapor na severu a vpadl nám do týlu," konstatoval Botík.
Slovincům se rozpadla celá obrana i spojení a nedali včas vědět, že se přes ně žene taková síla. Slovinci v lehkých transportérech neměli proti tankům žádnou velkou šanci. Češi museli celou svou obranu otočit a tryskem uhánět zpět k letišti i hlavnímu velení nedaleko.
Nepřátelské jednotky letiště obsadily. Ale jen na chvíli. "Byl to velmi rychlý manévr. Díky tomu, že jsme obranu koncipovali jako vysoce mobilní a nezakopali jsme se na linii," vysvětlil Botík.
Zatímco na letišti záložní jednotky zničily nepřátelský předvoj, spěchající obránci zablokovali další nepřátelskou vlnu tanků a nepřítel po těžkých ztrátách ustoupil. "Vytlačili jsme je zpět. Ztráty jsme měli minimální, přišli jsme o čtyři bojová vozidla pěchoty a dva tanky," dodal Botík.
Američtí instruktoři nezastírají, že šlo o "husarský" kousek. Blesková akce napravila chyby slovinských kolegů. "Měli jsme šanci a podařilo se. Během třiceti minut jsme měli letiště zpět. Jen díky tomu, že mí velitelé a vojáci to umí a cvičí to," řekl Botík.
