VIDEO: Stáhnout film z internetu není krádež, míní šéf České pirátské strany

Šéf České pirátské strany, kterou založili IT specialisté, obhajuje stahování filmů z internetu. Podle něj nejde o krádež, připouští ale, že je to porušení autorského práva. Strana se teď chystá na podzimní volby, její předseda si myslí, že méně než pět poslaneckých mandátů nezískají.

Proč si myslíte, že jako ajťák se hodíte do politiky?
Do politiky jsem se vrhnul, protože tohle téma mě zajímá.

Takže boříte stereotyp těch introvertních a trochu podivínských ajťáků?
Myslím, že ajťáci nejsou podivíni. A je-li to mýtus, tak ho bořím.

Jste připraven nechat svého povolání a chopit se šéfování politické strany na plný úvazek?
Zatím to není potřeba. Pokud to bude potřeba, tak samozřejmě.

Nemyslíte, že název Česká pirátská strana vám ve finále ublíží? Vy sami o sobě říkáte, že nejste žádní piráti, pouze liberálové.
Myslím, že u voličů, které chceme oslovit, nám to určitě neublíží.

Takže je to jen marketingový tah, jmenovat se Česká pirátská strana, když neprosazujete pirátství?
Možná částečně. Částečně vycházíme z názvu Švédské pirátské strany i z jejích idejí, takže je to konzistentní název se Švédskem.

Nebojíte se, že vás lidé díky tomu budou brát spíš jako recesi – nebo to nakonec jen recese je?
Recese to určitě není. A budeme se teď snažit naše voliče programem přesvědčit, že to není recese.

Chcete se bít za svobodné šíření přijaté informace a striktní ochranu soukromí občana. V čem dnes není soukromí občana chráněno?
Česká republika na tom není až tak úplně špatně, ale vidíme jasně, jak to vypadá v ostatních státech v Evropě. A vlastně jediný způsob, jak vymáhat autorský zákon na internetu, je sledování soukromí uživatelů.

Co vás tedy v Česku nutí bojovat za striktní ochranu soukromí občana? Co vás do toho tlačí?
Jak říkám. Vidíme ty snahy v ostatních státech v Evropě.

To znamená, že v Česku se nic neděje, pokud jde o soukromí občana, jen se bojíte toho, co se děje jinde.
Tak. Co se týče ochrany soukromí.

Kdy bychom mohli začít být neklidní? Jak se to pozná?
Třeba teď na úrovni Evropské unie se pokoušeli prosadit zákon, který umožňoval odpojit uživatele od internetu bez soudu. To bychom opravdu neradi, aby to bylo možné v České republice.

To však nemá se soukromím nic společného.
Soukromí je jen jedna z věcí, kterými se zabýváme. Hlavní téma je pro nás svoboda.

Dobře. Tak tedy svobodné šíření přijaté informace. Co si vlastně jako informaci představujete – co všechno je informace – je to i kniha či film?
Samozřejmě jsou to i tato díla chráněná autorským zákonem. Ale když se podíváte třeba na náhubkový zákon v médiích, to je v podstatě taky omezování svobody slova.

Svobodné šíření je podle vás v praxi co? Například u té knihy: když přijmu knihu, pak bych ji mohla podle vás znovu vydat a prodávat? Abych svobodně šířila přijatou informaci?
To určitě ne. My bychom chtěli, aby to bylo možné jen pro nekomerční využití.

Vydat a rozdávat bych mohla?
Nemyslím si, že bychom to mysleli až takhle.

Tak jak jste mysleli svobodné šíření přijaté informace?
Já jsem tuto formulaci nedělal. Hlavní myšlenka je, aby nebyla žádná cenzura na internetu, to je ten hlavní důvod. A autorský zákon by se mohl stát záminkou k tomu, aby omezování svobody nastalo.

Stále tomu nerozumím. Máte tady díla, která jsou chráněna autorským zákonem, a vy bojujete za to, aby se ta díla mohla volně šířit. Je to tak?
Ne zcela. My bychom rádi, aby internet zůstal svobodným médiem a pokud někdo šíří autorská díla pro nekomerční použití, tak aby za to nedostával takové pokuty, jako jsou dnes.

Nicméně když někdo šíří díla, která jsou chráněna autorským zákonem, tak logika věci říká, že je to krádež. Vy to tak necítíte?
Nemyslím si, že je to krádež.

Tak co to je?
Není to morálně správně, ale nemyslím si, že je to krádež. Pokud někomu něco ukradnete, tak ten člověk to pak už nemá. Pokud si zkopírujete film, tak ten film tomu člověku zůstane.

Když tomu člověku ukradnete případné zisky, které nemá, ale mohl mít, tak je to co?
Je to porušení práva autorského.

A je to krádež?
Podle mě to rozhodně není krádež.

Když někoho připravíte o budoucí zisky, tak to není krádež?
Ne.

A jak jste k tomu dospěl?
Můžeme říct, že se tomu člověku určitě nějaká škoda stane, ale není rozhodně tak velká, jak se nás snaží přesvědčit a jak jsou vypočítané pokuty.

Pokud někomu něco ukradnete, ten člověk to pak už nemá. Pokud si zkopírujete film, tak ten film tomu člověku zůstane.

K tomu jste dospěli na bázi nějakých výpočtů, nebo si to myslíte?
Když se na to podíváte, tak pirátství, šíření filmů po internetu je mezi mládeží, mezi internetovou populací běžná věc.

Ale že je to podle vás běžná věc neznamená, že je to správné, a rozhodně to nic neříká o míře škody, která tím je nebo může být páchána.
Tak neříká, ale na druhou stranu jsou studie, podle kterých uživatelé, kteří stahují filmy, tak zároveň také nejvíce ty filmy nakupují.

To znamená – mohu krást, když si potom ještě něco koupím?
Spousta lidí využívá stažení filmu z internetu, aby se podívali, jestli ten film stojí za to, aby si ho potom šli koupit.

Troufnete si odhadnout, jak velký podíl z těch lidí, kteří si stáhnou film, si ho pak jdou koupit?
To si netroufnu.

Cituji teď zakladatele vaší iniciativy Jiřího Kadeřávka: "Cítíme, že některé zájmové skupiny by internet rády proměnily na nástroj moci, konzumu a dohledu nad životem občana." Ptám se: Jaké skupiny a jak by internet rády proměnily?
V České republice jsou to kolektivní správci autorských práv a potom samozřejmě společnosti, které vydělávají na prodeji cédéček.

A všechny tyto skupiny postupují legálně, tedy v souladu se zákonem?
Samozřejmě.

A jak je to s tím nástrojem moci, konzumu a dohledu nad životem občana?
To jsou slova pana Kadeřávka, nevím přesně, jak to myslel. Nicméně vždycky, když vznikla nějaká nová technologie, ať už to byly videokazety nebo MP3 technologie, to byly tyto společnosti, které chtěly, aby nová technologie byla nelegální. Když vznikly videokazety, tak společnosti, které se zabývaly zábavním průmyslem, si mohly říci: dneska si každý může natočit film z televize, pak si ho nebude kupovat a nebude chodit do kina. A snažily se tu technologii zničit. Ve stejné pozici je dnes internet.

KAMIL HORKÝ

Třicetiletý Kamil Horký pracuje jako vedoucí IT oddělení. Své práce se zatím kvůli politice nechce vzdát. Říká, že zvládá obojí.

Česká pirátská strana
Horký je předsedou České pirátské strany, která vznikla v polovině dubna v reakci na rozsudek švédského soudu, který odsoudil provozovatele internetového portálu The Pirate Bay za porušování autorských práv. Server slouží k legálnímu i nelegálnímu stahování hudby a filmů.
Českou pirátskou stranu žene dopředu úspěch "sesterské partaje" ve Švédsku, která dostala jednoho svého zástupce do Evropského parlamentu.
Nelegální stahování chtějí čeští "političtí piráti" trestat jako pouhý přestupek.

Zaznamenali jste nějaké snahy o to, aby vaše politická strana nevznikla?
Ne.

Což je zvláštní, když bojujete proti tak silným zájmovým skupinám, nemyslíte?
Asi nás podceňují.

Už jste si spočítali, na kolik vás vyjde kampaň? Nebo pojedete jen po osvědčeném Facebooku?
Největší část bude určitě na internetu zadarmo.

Na kolik poslaneckých míst si brousíte zuby?
Myslím, že méně než pět to nebude.

Mezi vaše témata patří kromě autorského práva ještě také transparentní státní správa, rychlá, efektivní a nezávislá soudní moc i systém spolupráce veřejného a soukromého sektoru ve vědě a výzkumu – máte nějaké konkrétní recepty na řešení, nebo prostě jen víte, že to je špatně, a budete se tím teprve zabývat?
Recepty tvoříme, máme nějaké základní myšlenky, které zpracováváme a s dostatečným předstihem před volbami určitě budou. Máme spoustu IT odborníků a spousta věcí se dá řešit pomocí výpočetní techniky.

Soudní moc už u nás ze zákona nezávislá je. Jestli je to tak i v realitě, je samozřejmě otázkou. Jak lze podle vás docílit opravdové nezávislosti justice?
Nejsem odborník na tohle téma, bohužel.

Ptám se proto, že všechna tato témata znějí moc hezky a určitě bychom to všichni podepsali. Ale recepty chybějí.
Na tom pracují lidé, kteří tomu rozumějí.

Profilujete se jako středová liberální strana, podle vyjádření vašeho tiskového mluvčího jste již jednali s většími stranami, které to byly?
To si nechám pro sebe.

Máte pocit, že některá z existujících českých politických stran by pro vás byla dobrým koaličním partnerem? Že slyší na to, co prosazujete?
Pokud se budeme bavit o programu, tak spoustu témat máme společných se Stranou zelených. Vlastně ekologie je jediné téma, které společné nemáme. Ne že bychom byli přímo proti ekologii, ale máme takový realističtější přístup.

Vám je jedno, která strana by nakonec vaše cíle byla ochotna prosazovat? Nebo máte nějakou stopku?
Pokud by to bylo prosazení našeho hlavního bodu, tak by nám bylo určitě jedno, s kým ten jeden konkrétní bod budeme prosazovat. Pokud by šlo o výměnu za jejich téma, tak tam ty mantinely pochopitelně jsou.

Takže kdyby společně s vámi třeba chtěla komunistická strana prosazovat liberalizaci stahování z internetu – což by bylo zvlášť pikantní v souvislosti s jejich historií, ale jeden nikdy neví – tak byste si řekli, že je fajn, že komunisté s námi do toho jdou?
Tak pokud by komunisté byli ochotni podpořit ten náš jeden programový bod a nic za to nechtěli, proč ne.

Jejíma očima

Politického lídra bych v něm vážně nehledala. Přišel takový normální kluk, na slovo trochu skoupý. Nesmál se, ale taky vůbec nepůsobil namyšleně. Možná spíš trochu zaraženě.

Kamil Horký je zvyklý vyjadřovat se úsporně – už tím se od politiků liší. Nedovedu si ho představit, jak stojí za parlamentním pultíkem a přesvědčuje kolegy o své pravdě. Ale třeba budeme jednou překvapeni. Zatímco běžné politiky musím v rozhovorech stále upozorňovat na to, že odpovídají v nekonečných souvětích, Kamila Horkého jsem měla chuť povzbuzovat k mluvení. A je unikátem v mé ne úplně malé sbírce: jeho odpovědi jsem ani trochu nekrátila.
Když jsem se ho zeptala, v jaké že to firmě vlastně pracuje – v domnění, že se konečně rozpovídá – odvětil bez mrknutí oka: "Můj zaměstnavatel si nepřeje být zveřejněn."