Angolské město už nemusí jíst jen antilopy a kaši, díky Čechům peče chleba

Patří k nejzákladnějším potravinám a lidé ve vyspělých zemích ho berou jako samozřejmost. Přesto leckde může být docela vzácností. Řeč je o chlebu. Třeba v angolské Cuembě byl ještě loni jen těžce dostupnou lahůdkou. Změnilo se to až nedávno, a to díky českým pekařům, kteří nechali ve městě vybudovat pekárnu.

Vesnický region Cuemba patří v Angole mezi nejchudší. Obyvatelé se z lokální produkce sotva uživí a do loňska se tam nepekl ani chleba. K dostání bylo maximálně pečivo z maniokové mouky z domácí hliněné pece, které chutí příliš neoplývalo a nebyl ho ani dostatek.

"Lidé jedli převážně jen maniokovou kaši a maso antilopy kambambi, kterou loví v noci v místních lesích," přiblížila Jitka Škovránková z Člověka v tísni, která má na starosti projekty v Angole. Pokud dostali místní chuť na klasický chléb, museli do vzdáleného hlavního města provincie.

Angolský chleba

Z pekárny si lidé odnášejí nejrozšířenější typ chleba na angolském trhu, podobný evropskému bílému pečivu. Do Angoly ho zavedli Portugalci a rychle si získal oblibu u populace. Chuťově připomíná bagetu.

Aby toho nebylo málo, před časem se Cuembou prohnala série vichřic a silných dešťů. Pomřela část zvířat, úroda na polích lehla. Mnohá obydlí, část nemocnice i jediná lokální pec byly srovnány se zemí. Cuemba zůstala kvůli dešťům prakticky odříznuta od světa.

První chleba zavoněl v říjnu

Přibližně v té době se někteří čeští pekaři obrátili na organizaci Člověk v tísni, že by chtěli pomoci opravit nebo zřídit pekárnu v některé z rozvojových zemí. Pomohli před tím už doma - financovali opravu pekárny ve Frýdlantě, kterou vyplavila voda během povodní na Moravě.

Organizace doporučila právě Cuembu, kde působí se svými rozvojovými projekty a pomáhala tam i po přírodní katastrofě. V místním Agrárním centru nechala upravit jednu místnost, koupila elektrickou pec, první suroviny a v říjnu v Cuembě zavoněly první bochníky chleba.

Úpravy přišly asi na sto tisíc korun. Po skoro půl roce provozu je pekárna soběstačná a vydělává. "Máme pravidelný odběr 500 bochníků, které prodávají dvě ženy na trhu. Další žena pak odebírá sto bochníků k večernímu prodeji. Denně napečeme celkem tisíc chlebů," popisuje jeden ze čtyř zaměstnanců pekárny Manuel Paulino Dumba.

Směny se musely rozšířit

Kromě trhu se chleba prodává i v Agrárním centru. Zbyde jen málokdy. Místní měli o chleba takový zájem, že pekárna musela hned zpočátku rozšířit směny. Zatímco během prvních tří týdnů provozu napekli pekaři čtyři sta chlebů, dnes většinou bez problémů prodají tisícovku bochníků.

Jeden stojí 15 kwanza (v přepočtu asi 3 Kč), při nákladech 12 kwanza na jeden kus tak každý chleba přinese zisk 3 kwanz (asi 0,6 Kč). Každý den tak do pokladny Agrárního centra přibude díky pekárně na 3 tisíce kwanza, tedy 600 Kč. Centrum z vydělaných peněz platí mzdy a opravy a nakupuje zboží.

Agrární centrum

Pekárna funguje v rámci Agrárního centra, které založila česká nevládní organizace Člověk v tísni. Centrum bylo původně vzorovou farmou školicí místní zemědělce. Na konci roku ho Češi předali angolskému partnerovi a teď funguje jako farma. Kromě produkce vajec, zeleniny či masa nabízí i jiné služby. Pronajímá dílnu, je v něm mlýnice na mouku, poradna pro místní farmáře a půjčovna zemědělských strojů. V obchodě centra se prodávají potraviny a spotřební zboží. Centrum prodává i benzin, který je v Cuembě nedostupný. Odlehlost regionu totiž velmi limituje nabídku místního trhu a obyvatelé regionu si dopravu do měst nemohou finančně dovolit.

Zdroj: Člověk v tísni

A místní si tak nyní mohou dopřát chleba prakticky denně. "Jíme ho samotný, s margarínem, s avokádem nebo máčený v horkém mléce. S otevřením pekárny v Cuembě se stal chleba běžnou součástí jídelníčku i pro místní obyvatele," pochvaluje si jednadvacetiletý Manuel Paulino Dumba.

Výdělek stačí na slušné živobytí

Ten má díky pekárně také práci. Co by jinak v chudém regionu dělal, neví. "Mám pole, ale to by mě asi neuživilo. Zkusil bych hledat práci v místní administrativě, ale je těžké se tam dostat. Práci potřebuji, abych si vydělal peníze na studium na univerzitě," říká mladík.

V pekárně si vydělá měsíčně 10 tisíc kwanza (necelé dva tisíce korun). "S tím se dá dobře vyjít. Část z výdělku ušetřím právě na studia. Za část pak nakoupíme semena a nástroje na pole, o které se staráme se sestrou. Něco pak jde do údržby domů, zbytek převážně na jídlo, léky a věci do školy."

Přestože pekárna funguje poměrně hladce, musí se potýkat s obtížemi, které souvisí s tím, že se nachází v zapadlém a nerozvinutém regionu. "Občas nás zlobí nestabilní a slabá energie. Agrární centrum má vlastní turbínu, ale její výkon nestačí na to, abychom mohli troubu roztopit na plný výkon," popisuje další cuembský pekař čtyřiadvacetiletý Davide Luis.

Cuemba, Angola