Sedmapadesátiletý muž byl v těžkém stavu s bolestmi břicha převezen do České republiky a v Pardubicích operován v kritickém stavu. Pokud se uvedené informace při vyšetřování případu potvrdí, belgičtí lékaři nepostupovali správně. Ředitel bruselské nemocnice sdělil, že nechápe, proč byl Čech odmítnut.
Co tedy stálo za rozhodnutím belgických lékařů? Mohly to být odborné či materiální nedostatky? Těžko. Diagnóza byla stanovena správně již v Belgii.
Důvodem s největší pravděpodobností byly ekonomické motivy, neboť v medicíně jsou etika a ekonomika ve složitých vztazích a to, co je etické, bývá často neekonomické, a naopak.
Čeští turisté vyrážejí často do zahraničí bez komerčního připojištění, ubezpečeni, že jako o členy EU o ně bude všude postaráno. Bude, jistě, ale jen jako o jakéhokoliv občana té konkrétní země.
Naše postsocialistická země má velmi samaritánský systém zdravotního pojištění, ale na západ od našich hranic jsou obvyklé poplatky za návštěvu lékaře, vystavení receptu, hotelové služby nemocnic. I běžné stomatologické ošetření může být malým šokem: existují země Unie, které na zubní kazy a jeho komplikace nahlížejí jako na chronické zanedbávání péče, tedy jako na něco, za co si pacient může sám, a pak hradí 100 procent ceny ošetření. Tyto poplatky, které by pokrylo připojištění, mohou být prvním kamenem úrazu.
Setkal jsem se s případem mladé Češky, která si ve Francii zlomila předloktí. Měla pouze pojištění pro první pomoc. Lékaři jí dali dlahu a vybídli ji, aby vyhledala definitivní ošetření ve své domovské zemi. Postup, který by u nás vyvolal bouři nevole, představoval pro francouzské lékaře standard: zlomenina byla fixována, pacientka nekrvácela, neměla další zranění, a mohla tedy absolvovat cestu a ve své domovské zemi se podrobit operační korekci zlomeniny.
A u nás? V ambulantní sféře cizinec často zaplatí ošetření v hotovosti, protože je zvyklý platit i ve své domovské zemi, a byrokratické nesnáze, které by český lékař musel podstoupit, aby ve vzdálené budoucnosti možná dostal zaplaceno od pojišťovny, mu nestojí za to – raději ošetří pacienta s finanční ztrátou.
Palčivým problémem je ošetřování cizinců z Východu, a to jak v ambulantní, tak i v nemocniční sféře.
Ukrajinský dělník, který je oficiálně v ČR jako turista, bez prostředků, bez pojištění, je obtížně dohledatelný a pro zdravotnické zařízení je těžké takového člověka donutit zaplatit za ošetření. V těchto případech navíc jde často o vážné úrazy, které si vyžádají operační řešení v řádu statisíců.
V takovýchto případech se výše popsané řešení francouzských lékařů zdá částečně sympatické, ale strach z povrchní medializace nebo právního postihu takového případu je často silnější a vyústí do trpkého pocitu pomoci s vědomím, že od počátku ošetřování vytváří lékař obrovskou ztrátu, která ubírá finance z rozpočtu pro ostatní pacienty. Možná podobná úvaha mohla přispět k chování belgických lékařů, což by je však neomlouvalo.
Zpět k našemu případu. Přimlouvám se za brzké vyšetření, a pokud se prokáže, že belgičtí lékaři pochybili, důrazné varování, že nejsme druhořadí členové EU, kteří si nechají vše líbit. Současně by se Češi cestující do zahraničí měli připojistit, neboť takový převoz vrtulníkem může znamenat splácení dluhu na několik let.
A dobrá zpráva na závěr: pacient se v pardubické nemocnici úspěšně zotavuje.
