Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Čeští gymnazisté navštívili nepálskou školu, kde místo zvonění bubnují

  13:52aktualizováno  13:52
Do školy chodí v uniformě a začátek výuky oznamují bubnem. Tak to vypadá v nepálské střední škole, kam vyjeli čtyři studenti a dva pedagogové z Gymnázia v Nové Pace na výměnný pobyt.

Ranní nástup studentů a učitelů v nepálské škole, zpívá se hymna. - Škola je vzdálená asi třicet kilometrů od hlavního města Nepálu Káthmándú. | foto: archiv Gymnázia v Nové Pace

Několik let za sebou jezdili studenti novopackého gymnázia na zkušenou do Nizozemska, ale loni v zimě se ředitel školy rozhodl, že by to chtělo změnu. Učitel angličtiny Josef Suk školu zaregistroval do databáze škol, které mají zájem o výměnu, a záhy školu kontaktovalo několik evropských škol a jedna nepálská.

"Když mi to kolega řekl, myslel jsem si, že je to žert. Nebyl. Rozjela se elektronická korespondence mezi námi a ředitelem nepálské školy, začalo shánění informací a peněz. A v září jsme mohli odletět," popisuje ředitel gymnázia Pavel Matějovský.

Do školy deset kilometrů pěšky do kopce

Škola, která je asi třicet kilometrů od hlavního města Káthmándú, je velmi prostá. Děti do ní docházejí pěšky zdaleka, třeba i ze vzdálenosti deseti kilometrů přes kopce s neuvěřitelným převýšením. Rodiče mohou jen doufat, že dorazí v pořádku, mobily znají, ale nemohou si je dovolit.

Výprava českých gymnazistů s nepálskými průvodci v pasu Laurebina La 4 610 m n. m.

"Děti nosí školní uniformy, na kterých je vidět, že se dědí v početných rodinách od starších sourozenců. Škola začíná v 10 hodin ráno společným nástupem, po hymně následuje modlitba k bohu Hanumanovi. Po něm je škola pojmenována. Výuka končí denně v 16 hodin, učí se bez přestávek, vyjma půlhodinové polední," říká Pavel Matějovský.

Učí se i v neděli, sobota je volná. Studenti platí učebnice, uniformy a symbolické školné. Vyučuje se nepálština, angličtina, matematika, cosi jako občanská nauka a společný předmět věda. V rozvrhu je i tělocvik na plácku před školou. "Když se jim skutálí míč, trvá třeba půl hodiny, než se s ním z údolí vrátí zpátky. Náhradní nemají," říká gymnazista Filip Simon.

Ráno stihnou děti před odchodem do školy sníst misku rýže a vypít čaj s buvolím mlékem, pak celý den nejedí. Obědovečeři si dají až doma, ještě dříve však pomůžou s dobytkem nebo na poli. Při svíčkách dělají domácí úkoly.

Žádné počítače, jen tužka a papír

Za školou teče z hadice pitná voda, kam se studenti odbíhají napít. Všem žákům a učitelům slouží tři toalety tureckého stylu.

Výhled ze školy, horská oblast Langtang, Nepál

A vybavení školy? Lavice, tabule, jeden sešit, kam píšou všechno, křída a učebnice. "Nad jednou třídou sice byl nápis Computer room, ale žádný počítač v ní nebyl. Ve škole je pouze jeden hodně starý funkční počítač, na kterém studenti nepracují, používá ho zástupce ředitele," popisuje Filip Simon.

Prezentace o České republice, kterou si studenti svědomitě připravili předem a přivezli prostřednictvím flash paměti, tak přišla vniveč. Až na místě totiž Novopačtí pochopili, jakým zázrakem se mohla výměna uskutečnit. Nepálský ředitel školy se náhodou u známého dostal k internetu, zabrousil na stránky výměnných pobytů a zareagoval na nabídku z krkonošského gymnázia.

Zážitkem byl pobyt v rodinách

 První dojem ze země byl hodně rozporuplný. Překvapila dokonalá angličtina našich hostitelů, ale na druhé straně všude v Káthmándú velký chaos.

"Prach, špína, řev klaksonů, hodně malé děti na ulicích bez rodičů, většinou nedostavěné domy," popisuje zážitky Filip Simon. "Později jsme se dozvěděli, že když je dům rozestavěný, neplatí Nepálci daně," dodává.

Svatý muž u pohřebiště Pashupatinath 

Další překvapení je čekalo v rodinách, kde bydleli. Splachovací záchod? Nic takového. Zato spaní na seně je úplně běžné.

"Každým dnem jsme byli něčím šokováni. Dopravou bez pravidel, nepořádkem ve městech, všudypřítomnou chudobou, to vše v kontrastu s nádhernou přírodou, velice zdravou a chutnou stravou a především otevřeností a dobrosrdečností nepálských obyvatel. Na rozdíl od běžných turistů jsme měli možnost poznat všední život Nepálců," vypráví nadšeně Pavel Matějovský.

Po pár dnech měli tolik zážitků, jako kdyby byli v zemi rok. "Na téhle cestě jsme si uvědomili, co všechno máme a čeho si nevážíme. Vzdělané učitele, počítače, možnosti cestovat. Oni jen velkou ctižádost mít se lépe než jejich rodiče, byť by to znamenalo opustit rodinné pole a odejít třeba do hlavního města. Přesto si myslím, že žijí šťastně," uzavírá Filip Simon.







Hlavní zprávy

Další z rubriky

(ilustrační snímek)
Hever, žárovky. Některé části povinné výbavy jsou přežitek, míní poslanci

Hever, pojistky, rezervní žárovky či kolo. Na silnici jsou často k ničemu, ale když je v autě nemáte, dostanete pokutu. Česko je jednou z posledních zemí...  celý článek

Doprava u vjezdu nového dálničního úseku D11 přes Kukleny v Hradci Králové je...
D11 stáhla kamiony ze „silnice smrti“, na kraji Hradce je klid před bouří

Dopravní situace v Hradci Králové-Kuklenách u vjezdu na nový úsek dálnice D11 připomíná klid před bouří. Podle místních je jen otázkou krátkého času, kdy ulici...  celý článek

Andrej Babiš přichází na večerní jednání ministrů hnutí ANO v průhonické...
Dávali jsme ODS peníze, říká Babiš na nově zveřejněné nahrávce

Exministr financí Andrej Babiš v minulosti zřejmě finančně podporoval ODS. Vyplývá to z nahrávky, kterou ve středu zveřejnil server iRozhlas.cz. Záznam pochází...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.