Po hodokvasu politických chyb, který vedl k rozpadu Čtyřkoalice, sledujeme nyní ještě bujnější hostinu neumětelství. Nepovedené referendum, z něhož povstali Bureš a Zeman.
Dvě volby: v té první vrazili Burešovi do zad nůž Zemanovi lidé. V té druhé jim to Špidlovi lidé oplatili, když vyprovodili padlého vůdce zpět na Vysočinu. Obě kola pak vytvořila nádhernou arénu pro velké sólo jiného padlého vůdce, Václava Klause.
Do první volby šel se sympatickou odvahou jako jakýsi Don Quijote. Po druhé si už pomalu sumíruje novoroční projev 2004. Vladimír Špidla řekl: Budeme tři neděle hledat vhodného kandidáta.
Po týdnu byla na stole jména tří sice naprosto úctyhodných, ale naprosto nevolitelných vědců. Odborníci se však ani nestačili začít divit a laici žasnout, když byli vědci posláni do laboratoří a jako čertík z krabičky vyskočil (též úctyhodný a též nevolitelný) Pavel Rychetský.
Ten nyní vzdal, dopředu se však tlačí Karel Gott. Nyní jsou už, zdá se, pouze dvě možnosti pro třetí volbu. Buď nebude zvolen nikdo, nebo Václav Klaus. Těžko říci, co je pro Špidlu větší katastrofa. Jisté je, že v obou případech by šlo o obě jeho křesla. Jak v čele strany, tak v čele vlády.
Pokud tedy zbývá premiérovi kousek politického pudu sebezáchovy, zavelí k přímým volbám. Hůř pro něj prostě dopadnout nemohou. Občané se tedy dočkají toho, co chtěli, z prapodivných důvodů: ODS se otočila, protože chce Klause. A ČSSD otočí proto, že nikoho nemá.
