V sekci, kde se porovnávalo české a rakouské mediální zákonodárství, vystoupil i Marek Benda.
Ač je to už poslanecký veterán, pořád vyhlíží dětsky a upřímně. Málokdo by pochyboval o čistotě jeho úmyslů a upřímném křesťanském srdci. Přesto může s ohněm v něm (tedy v tom srdci) dusit svobodu a demokracii, za kterou bojoval už jako mladík. Podívejte, jak.
"Nikdy jsem se nechtěl zabývat médii," začal. "Regulace je v této oblasti moc."
Jenže se dostal ke kauze Kuřim. Poslanci se rozhorlili, právem, že byla zveřejněna jména týraných chlapců: "Děti, kterým bylo ublíženo, byly tím zveřejněním dále poškozeny. Poslanci se tedy začali zabývat tím, jak chránit dětské oběti.
"Pak ale začala debata, zda je to jen o dětech a zda by se to nemělo týkat i dalších obětí trestných činů," pokračoval Benda.
Jenže si vůbec neuvědomil, že už tady strčil ďábel svůj dráp do Boží polévky. Když totiž poslanci jednou začnou něco omezovat, už se nikdy nezastaví. Když už ochránili všechny oběti, debata se stočila, dle Bendy, i na chudáky, kteří jsou policií odposloucháváni.
"Odposlech přece neslouží k tomu, aby se nad ním někdo bavil," rozhorlil se Benda. "Užívá se přece k tomu, aby usvědčil pachatele nejzávažnější trestné činnosti!"
To je nesporná pravda a další dobrý úmysl. A další příležitost pro ďáblův spár. Stát si totiž neumí pohlídat, aby se odposlechy nedostaly do novinářských rukou.
"Policista se prostě rozhodne a médiím to ukáže, aby dokázal, že ten, koho odposlouchává, je pěknej grázl," pokračuje Benda v pseudologice. Stát zkrátka nemá na policistu žádný nástroj. A i kdyby měl, nemá ho už vůbec na advokáta, který také může nahlížet do spisu.
Co z toho v hlavách poslanců, kteří usilují o obecné dobro, vyjde? Zakážeme zveřejňovat odposlechy. Kdo je zveřejní, půjde bručet skoro na stejnou dobu jako vrah z vilnosti.
Věřím Marku Bendovi. Nemyslím si, že takzvaný náhubkový zákon vznikl na objednávku, když tento list na základě odposlechů zveřejnil, že Ivan Langer lobboval ve prospěch českého podnikatele Sekyry. Poslanci chtěli konat čiré přetékající dobro. Chtěli chránit maličké.
Chtěli pomáhat těm, kteří se zapletli do chobotnice policejních odposlechů jen proto, že jejich vzdálený prastrýc chodil do školy s nějakým banditou nebo politikem (nebo s banditou a politikem v jedné osobě). Ze samých vznešených úmyslů však upletli náhubek.
Když se Marka Bendy zeptáte, proč nepostihne policisty a advokáty, kteří vynášejí tajné informace, řekne, že policie je bezzubá, soudy pomalé a nepřesné. Ale kam se má obrátit šéfredaktor, který zveřejní důležitou informaci? Na neschopné soudy.
Obávám se, že mnohé zákony vznikají takto. Na začátku je rozumný úmysl. Pokud se však prožene hlavami poslanců posedlými regulací a hlavami právních poradců posedlými paragrafy, vznikají normy, které znásilňují svobodu i zdravý rozum.
Milovníci svobody sami rozmnožují nesvobodu. Marek Benda by před svými americkými přáteli nikdy nedopustil, že omezil svobodu tisku. Vždycky by říkal, že chránil oběti pomluv. Poslanci nás všechny chrání tak dokonale, že se za chvíli v té spleti paragrafů udusíme.
