Co všechno se mohl laik dozvědět o vietnamské literatuře před vydáním vaší knihy?
Žádná sláva to nebyla. Vietnamská literatura byla dosud zmiňována pouze ve shrnujících slovnících asijské literatury, a tam ještě bývali uvedeni dva nebo tři vietnamští autoři zcela okrajově, opravdu jen ti nejdůležitější. Známý a téměř tisícistránkový Slovník spisovatelů: Asie a Afrika, který vznikl kolektivně pod vedením Jaroslava Průška v roce 1967, má všeho všudy jen osm odkazů týkajících se vietnamské literatury. Pokud jde o překlady beletrie, tak něco málo u nás vyšlo taky, obvykle to ale bylo nějak "předžvýkané", přeložené přes jiné jazyky, nebo upravené tak, aby lépe vyhovovalo předpokládanému středoevropskému vkusu. A v různých dobách se z různých, často politických důvodů, o některých oblastech vietnamské literatury vůbec nemluvilo.
 |
Čerpali jste při práci na slovníku z vietnamských knih, nebo také z jiných příruček, řekněme v evropských jazycích?
Skládali jsme slovník především z vietnamských zdrojů. Základní slovníky v angličtině a francouzštině jsou, ale podobně jako v češtině je to často jen v rámci větších encyklopedií asijské literatury. Počet hesel týkajících se Vietnamu je tam vyšší, než to bylo u nás, jenomže zase tam často nemají například nejstarší literaturu z území Vietnamu, která je psána čínsky. Dilematem, čí je to vlastně literatura, zda čínská či vietnamská, se vůbec nezabývají. Je to podobné jako ptát se, zda je Kafka český nebo německý autor, pro Vietnam je to nicméně důležitá otázka. Náš slovník proto uceleně zachycuje vývoj a podoby vietnamské literatury od nejstarších známých památek až po 20. století.
Jaká je vůbec vietnamská literatura?
Souvisí to určitě s nastavením jazyka, vietnamština je tonální a tedy vysoce zvukomalebná. Na první poslech je literární tradice velmi těžce čitelná, v textech je obrovské množství slov jen proto, aby to dobře znělo. Kdysi jsme žehrali na Mayovky kvůli desetistránkovým statickým popisům krajiny a postav, ale v tom se vietnamština přímo vyžívá. Celkově je možná o něco populárnější poezie či jiné libozvučné formy, ale v poslední době se i Vietnam posouvá směrem k próze, a dokonce existuje autentická vietnamská sci-fi, a je strašně podivná. V oblibě jsou také komiksy, zkrátka asijská popkultura se vším všudy.
Můžete stručně přiblížit tu sci-fi? Jako bývalého scifistu mě to zajímá…
Nějak příliš ji zobecnit, to si netroufám. Alespoň z toho co znám například ze sbírky překladů "Krejčovský závod Saigon", která u nás vyšla před čtyřmi lety, je to spíš takový magický realismus. Zvláštní pokus navázat na unikátní tradice, staré hodnoty a třeba duchařské povídky a trošku je ozvláštnit nějakou tou tajemnou bytostí, nebo děsivým novým pohledem na věc.
Brána vzdělání otevřená. Hanojský Chrám literatury je zasvěcen čínskému mudrci Konfuciovi a zároveň je první vietnamskou univerzitou. A také velkou turistickou atrakcí.
Zmiňujete ve slovníku i protirežimní literaturu?
U moderní vietnamské literatury je obtížné nalézt vyváženou podobu, protože někteří vietnamští autoři píší v emigraci, a pak je otázka, jak moc reflektují domácí poměry, jiní jsou zase protežovaní režimem. Náš slovník vznikal několik let a snažili jsme se, podat ho co nejvíce objektivně, aby se tam objevili lidé, kteří rezonují jak ve Vietnamu, tak ve vietnamské komunitě u nás. Podle možnosti jsme se vyhýbali komentářům k jejich případnému politickému angažmá. Disidenti či lidé nesouhlasící s režimem ostatně ve Vietnamu publikovat nemohou, ale zase mají čtenáře v zahraničních komunitách. Ta hlavní jména se tam pochopitelně najdou. Jak píše ve své stati kolegyně Strašáková, literatura kritická k režimu ve Vietnamu existuje.
Román Kieu vyšel česky hned dvakrát, ale pokaždé byl přeložen z francouzštiny.
Poprvé vznikla hezky centrálně, když ústřední výbor komunistické strany vydal v půli 80. let za vietnamské "perestrojky" a pak několikrát znovu doporučení, aby spisovatelé více kritizovali vietnamský režim a jeho přehmaty. Pak byli překvapeni odezvou, tak trochu ubrali plyn, tudíž jsou dnes spisovatelé opatrní a trochu zmatení, protože neví, co si mohou dovolit. Od roku 2005 však existují známky dalšího otevírání. Každopádně jsme nevytvořili slovník, který by mapoval disent v zahraničí, ale kdo si chce udělat přehled o moderní vietnamské literatuře a klíčových jménech, tak tam najde potřebné informace.
Jak dlouho kniha vznikala?
Z nakladatelství Libri nás oslovili už před třemi lety, ovšem nelze říci, že bychom v té chvíli začínali na nule. Použili jsme materiály z výuky a zužitkovali celé období, po které se zabýváme Vietnamem. Před časem jsem například strávil měsíc v Hanoji s pomocí grantu na bádání v oblasti nejstarší čínsky psané literatury na území Vietnamu. Kolegyně Strašáková nedávno obhájila dizertaci na moderní vietnamskou literaturu, doktorka Hlavatá se zase léta zabývá indickým kulturním vlivem na Indočínu. Nebýt toho všeho, kniha by vznikala ještě déle, protože neexistoval jiný solidní základ, o nějž bychom se mohli opřít.
Jste s něčím nespokojeni?
Chtěli jsme na obálku vietnamskou vlajku, tak jak to je běžné v celé řadě národních literatur v Libri, ale nějak to neprošlo.
Mají Vietnamci nějakého výjimečného filozofa či autora?
Ano. Jmenoval se Mau Tu, žil ve druhém století našeho letopočtu, ale byl to etnický Číňan, i když většinu života strávil ve Vietnamu. Je autorem první filosofické statě na světě, která hájí buddhismus před námitkami konfuciánů. Jeho dílo se jmenuje Traktát o důvodech a pochybnostech, a je psáno formou smyšleného dialogu mezi konfuciánem a buddhistou. Je to velmi zajímavé, přestože pro čínskou literaturu to byl tak trochu zběh, který opustil velkou říši, a pro Vietnamce zas cizinec, takže ho neberou bezezbytku za svého.
Tím ovšem myslím až pozdější reflexi jeho tvorby, ve druhém století a vůbec v dobách, kdy byl Vietnam součástí čínské říše, to bylo komplikovanější. Otázka etnicity autora, vhodného obsahu díla a otázka, jestli lze příslušnou tvorbu označit za národní či nikoliv, přišla na řadu až později. Každopádně je tenhle traktát velmi zajímavým příspěvkem vietnamské literatury, k složitějším starým filosofickým problémům. I když Vietnamci neměli filosofa typu Konfucia, vznikala tu zajímavá díla usilující o určitou synkrezi či harmonii. Pozoruhodné jsou i některé staré sbírky či kroniky, které vznikaly v buddhistickém i konfuciánském prostředí, a které obsahují sebrané příběhy a úvahy o indickém i čínském kulturním povědomí. Najdeme tam třeba stati o tom, v jakém poměru je Buddha k jiným bohům a duchům.
Jak moc znají v dnešním Vietnamu českou literaturu?
Několik Vietnamců studovalo u nás bohemistiku a pak si dali jako celoživotní dílo třeba překlad Hrabala. Také jména jako Seifert, Holan a další lze v překladech nalézt. Ne že by běžný Vietnamec dokázal vyjmenovat české spisovatele, ale co se týče našich hlavních autorů, není tam situace úplně ztracená. Existuje dokonce zkrácený překlad pohádek Boženy Němcové. Ostatně známá vietnamská pohádka o Tam a Cam je totožná s naší Popelkou, i když to je nejspíš proto, že tyhle příběhy mají společný indoevropský základ. Ve Vietnamu také existuje národní pověst, identická s legendou o Svatoplukovi a jeho třech synech, jenom v podobenství o nesvornosti nelámou pruty, ale bambusové hůlky.
Neděláte si naději, že přes mladé česky mluvící Vietnamce vaše kniha pronikne i do zdejší komunity?
To bychom byli určitě rádi. Troufám si říct, že náš slovník je unikátní a užitečnou pomůckou pro každého, kdo se zajímá o asijskou literaturu. Jsou v něm pohromadě informace, ke kterým se běžné člověk jen těžko dostane. Pro mladé Vietnamce u nás, kteří žijí tak trošku na pomezí dvou kulturních světů; toho našeho a toho, o kterém třeba jen tuší z vyprávění svých rodičů, to může být zajímavá exkurze. A jestli se jim i nám podaří skrze slovník moderovat vstup Čechů do vietnamské literární tradice, tak to bude to, o co nám šlo.
Spoluautoři publikace
Ján Ičo
Mária Strašáková
Lucie Hlavatá
