Hned od první schůzky s místními představiteli bylo jasné, že Václav Klaus dodrží, co předem avizoval: na nejistou půdu kritiky porušování lidských práv - kvůli kterému jeho předchůdce Václav Havel komunistickou velmoc ignoroval - se zatím v Číně český prezident nevydal.
O tom, že je Hongkong vůbec nejbohatší místo na světě, jehož obyvatelé nemají právo volit si svého nejvyššího představitele přímo, se Václav Klaus při schůzkách s místními podnikateli a Pekingem dosazeným politickým šéfem Tun Chee-hwou skoro nezmínil.
I když je to v Hongkongu právě v těchto dnech žhavé téma. Přesně před týdnem v místních ulicích demonstrovalo deset tisíc lidí na protest proti rozhodnutí Pekingu, který si ponechal výsadní právo určovat způsob a termín konání místních voleb.
"Politické řešení, které tu mají, jsme nedojednávali, nemohu k tomu tedy nic říci. Věřím ale, že dříve či později Hongkong stejně jako celá Čína dosáhnou takové úrovně politických svobod, jaké mají v ekonomice," podotkl Klaus. Na další dotazy kolem lidských práv neodpověděl s tím, že si "své" řekne až v Pekingu, kde se setká s prezidentem Chu Ťin-tchaem.
Úplně nejvíc času tráví prezident v Číně schůzkami s místními ekonomy a podnikateli, u kterých "lobbuje" za české firmy, kterým se stále nedaří proniknout ve větší míře na miliardový čínský trh.
Skupina čtyřiadvaceti českých podnikatelů, kteří doprovázejí, si toho cení. "Jsem rád, že český prezident konečně poprvé navštívil Čínu, je to pro nás důležité," řekl ředitel plzeňské Škody Export Jan Musil.
Ten v pondělí v Číně podepíše čtyři předjednané smlouvy na dodávku strojírenské techniky, a navíc usiluje o prodloužení kontraktu na dostavbu dalších dvou bloků elektrárny Šen-tou, kterou jeho firma spolu s dalšími v Číně buduje.
Cesta, která potrvá jedenáct dní, je dost dlouhá na to, aby prezident a jeho manželka Livia stihli poznat Čínu i z pohledu turistů. Právě v ně se proměnili na skoro celé páteční odpoledne. Jenže se pokazilo počasí. Všudypřítomná mlha skryla hlavní atrakci Hongkongu - výhledy na stovky prosklených mrakodrapů.
A večerní déšť zase zmařil projížďku lodí doprovázenou laserovou show nad městem. Přesto Klausovi nelitovali. Hlavně první dámu totiž uchvátilo něco úplně jiného než panorama města: prohlídka skrytého taoistického chrámu, díky níž zjistila, jakou cenu může mít každý ždibíček místa v zemi, kde se na kilometr čtvereční musí vejít pět tisíc obyvatel.
Stěny chrámu tvoří odshora až dolů obrovské kolumbárium - kamenné destičky o rozměrech dvakrát deset centimetrů, které skrývají popel mrtvých. Za jednu se ve zdejší síni předků právě kvůli nedostatku místa platí sto osmdesát tisíc amerických dolarů.
