Tomáš Garrigue Masaryk byl zvolen čtyřikrát po sobě. Při druhé volbě v roce 1920 (při té první v listopadu 1918 se víc křičelo a tleskalo než hlasovalo) se k němu lidovci přiklonili až na poslední chvíli. Svou podporu z demonstrativních důvodů odkládali.
Ale o tom, že bude Masaryk zvolen, nikdo ani na okamžik nepochyboval. Stejně tak o sedm let později, když prázdné hlasovací lístky odevzdali národní demokraté.
Jejich vůdce Karel Kramář, ostatně Masarykův přítel a dlouholetý politický partner, neměl obavy – po odstoupení Švehly zbyl ve volebním klání jen komunista Šturc. Naposledy byl Masaryk zvolen v roce 1934, byť ho jen měsíc předtím stihla mozková mrtvice.
Edvard Beneš se poprvé stal prezidentem v prosinci 1935, po abdikaci TGM. A když se po válce vrátil do republiky, nikdo o jeho znovuzvolení nepochyboval. Stalo se – nejprve byl v říjnu 1945 ve své funkci potvrzen a následně v červnu 1946 opět zvolen.
Václav Havel byl poprvé zvolen československým prezidentem v prosinci 1989. Podruhé po svobodných volbách o několik měsíců později. Teprve další prezidentská volba v roce 1992 jako by narušovala pravidlo vytyčené v úvodu. Václav Havel v ní neobstál, stalo se tak kvůli nedostatku slovenských hlasů.
Jistě, Češi drží basu! A tak byl Václav Havel zcela samozřejmě zvolen prvním českým prezidentem v roce 1993 a o pět let později ve svém úřadě potvrzen, byť až ve druhém kole a bez hlasů ODS.
Její poslanci a senátoři v podstatě zopakovali postoj Kramářových národních demokratů z roku 1927. Že se stane Havel prezidentem – stál proti němu republikán Sládek a komunisty navržený Stanislav Fischer – bylo přece zřejmé!
Osudová volba
Co je z tohoto výčtu patrné? Jakkoli byla situace v každém z uvedených případů naprosto odlišná, příčiny a motivy jednání zcela jiné, vždy vyústila v to samé: potvrzení mandátu stávajícího prezidenta.
Je to jen shoda okolností? Strach ze změny? Nedostatek politické fantazie? Odvahy? Možná.
Ale možná také všeobecně rozšířené přesvědčení, které poslanci a senátoři víceméně respektují, že prezidentský úřad patří jednou osudově vyvoleným, nikoli vždy znovu demokraticky zvoleným. Myslím, ano – zčásti to tak bude. A tuším, že Václav Klaus bude také letos zvolen prezidentem České republiky.
