Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Český pašerák kokainu: Jediné, co mě zajímalo, byly prachy

  7:03aktualizováno  7:03
Pestrá kriminální kariéra šestadvacetiletého Zdeňka Gábora před několika lety skončila. Dostal se do peruánské basy za převážení kokainu. Před několika měsíci byl podmínečně propuštěn, ale v zemi musí přečkat do vypršení trestu. "Chtěl jsem tehdy mít rychle prachy a bylo mi jedno, jak to udělám," říká v rozhovoru pro MF DNES.

Až mu vyprší trest v Peru, chce Gábor zamířit do Kanady. | foto: MF DNES

Na to, že je Zdeňkovi Gáborovi jen 26 let, má za sebou pestrou kariéru. Většinou s kriminálním nádechem. Ve čtrnácti ho zatkli v Česku za krádeže aut. Pak z Teplic uprchl do Anglie se smyšlenkou, že ho jako Roma pronásledují skini. Na ostrovech dělal nejdřív automechanika, pak různě putoval se zfalšovanými dokumenty po všech pěti kontinentech, aby se dal na pašování a skončil v peruánské base za převážení kokainu.

Gábor, který si v odpovědích prošpikovaných španělskými a anglickými výrazy často protiřečí, nemá problém se pábitelsky rozpovídat na jakékoliv téma. Jen když ztěžka říká "ve vězení ti dojdou ty špatný věci, které jsi udělal", působí to jako naučená fráze.

Jakým způsobem jste drogu pašoval?
Měl jsem čtyři kilové cihly na dně batohu a na nich oblečení. Vezl jsem to do Manchesteru přes Madrid. Hodnota přes milion korun.

Jak na to přišli?
Všimli si toho u skeneru. Udělali do batohu nožem díru a sypal se kokain.

To je dost naivní způsob pašování. Dělal jste to tak poprvé?
Tímto způsobem poprvé, ale byla to náhoda. Tak to pronášejí tisíce jiných lidí. Přede mnou třeba sebrali člověka, co pašoval čtrnáct kilo.

Neprozradil jste se třeba nervozitou?
Ne, choval jsem se suverénně. Jak v tom jsi zaběhlej, cítíš se, jako by ti patřil celý svět. Už víš co dělat. Žádné otáčení, plašení a zmatky.

Jak se člověk k takovému byznysu dostane?
Já už jsem měl přes extáze kontakt v Holandsku. Potřeboval jsem víc vydělat.

K čemu jste peníze potřeboval?
Na extázích jsem se zadlužil. Sedmnáct tisíc eur. Já jsem sebral dodávku a prodal ji sám. (O něco později tvrdí, že byl o peníze za dodávku ukraden na párty, kde se zfetoval extází.) A oni si mě našli: buď uděláš tohle pro nás, nebo (naznačuje gestem vraždu). Slíbili mi osm tisíc liber za kilo. Odečetli by si ten dluh a zbytek by byl pro mě.

Jak dlouho jste jel v pašování narkotik?
Tři roky. Přijel jsem do Anglie, bylo mi devatenáct (později tvrdí, že emigroval už v šestnácti). Jako Romové jsme hráli politiku, že jsme byli napadáni skinheady, že nám střelili na barák. Naučil jsem se anglicky, dělal jsem tam překladatele Čechům na úřadech. Dělal jsem automechanika, pak jsem na nějakou dobu odjel na Nový Zéland a dělal tam vyhazovače. Pár měsíců jsem byl v Malajsii a pak v Maďarsku.

Gábor má za sebou pestrou kriminální minulost.

Gábor má za sebou pestrou kriminální minulost.

A ten obchod s drogami začal jak?
Po návratu do Anglie jsem se dostal do jedné party, ve které všichni byli při penězích. A jednou mě vzali do Rotterdamu a já začal převážet extáze. To jsou lepší prachy, než má automechanik. Člověk se nešpiní, rozumíš. A tak jsem do toho skočil. Pašoval jsem hlavně extáze z Rotterdamu do Anglie.

Jezdil jste i do exotičtějších destinací?
Převážel jsem z Maroka hašiš, vozilo se to v kapucách nebo v rozkroku volných kalhot. Tam tě nikdy nešacují. A taky jsem před tou poslední zásilkou z Peru vezl na zkoušku půl kila kokainu v žaludku. Je to v kapslích po osmi gramech. Strach jsem měl, co kdyby mi tam dali třeba semtex a odpálili ho. Vzal bych s sebou celé letadlo.

V base jsem si zkazila zuby a přibrala

Rozhovor s českou pašeračkou drog v Peru

Podle vašich zkušeností jsou mezi evropskými kurýry lidé, kteří nevěděli, co vezou?
Ne, všechno je organizované dopředu. Není to jako ve filmech. Všichni dobře vědí, do čeho jdou.

Dostal jste trest šest let a osm měsíců. Je to na místní poměry hodně, nebo málo?
Po půlroce čekání na soud jsem dostal osm let a za přiznání mi to snížili na nejnižší možnou sazbu. Trvalo to jen půl hodiny. Ti, co mají přes deset kilo kokainu, dostávají přes dvanáct let. Peruánští pašeráci mají daleko delší tresty a bez šance na podmínečné propuštění.

Je to vaše první zkušenost s vězením?
Byl jsem v base ještě v Česku za krádeže aut. Já byl vždycky černá ovce rodiny, vychovávaná ulicí. Různě jsem střídal dětské domovy, celý život špatně spořádaný. Jediné, co mě vždycky zajímalo, bylo mít rychle prachy, a bylo mi jedno, jak to udělám. Jakmile jsem začal pašovat, mohl sem si pořídit svůj byt. Každý měsíc jsem střídal auta, rozhazoval jsem prachy po tisících dolarů.

A to vás dostalo až sem. Jak vypadalo vaše zatčení?
Vzali si mě do vedlejší místnosti asi šest chlapů z protidrogového a celou dobu na mě mluvili španělsky a já jim nerozuměl ani slovo. Zavřeli mě na osmačtyřicet hodin, byl jsem s nervy úplně mimo. Nic jsem nejedl, chtěl jsem jen kouřit a pít. Hodně jsem myslel na ty dva Čechy, co je zavřeli v Thajsku. Furt jsem jim říkal, že chci mluvit s ambasádou, ale lidi z ní jsem viděl až o třech týdnech. Nenechali mě ani nikam zavolat.

Řekl jste při výsleších něco o svých parťácích v Evropě?
Dělali dost velký tlak, abych prozradil, kdo mě sem poslal. Ale já neřekl ani slovo. S těmi lidmi se nežertuje. Něco řekneš a už nejseš.

Byl jste ve věznici Sarita Colonia v Limě. Jaké to tam je?
Hrůza. Jakmile přijdeš jako nový, tak tě zbijí, okradou. A to nejhorší na tom je, že ti to udělají bachaři, kteří ti chtějí ukázat, že jsi v peruánském kriminále a musíš poslouchat.

Několika telefonáty během rozhovoru Gábor dokáže, že umí přinejmenším obstojně anglicky a španělsky.

Několika telefonáty během rozhovoru Gábor dokáže, že umí přinejmenším obstojně anglicky a španělsky.

Jaké tipy delikventů tam drží?
Všechny. Vrahy, zloděje, narkotrafikanty, úchyláky. Odsouzené, neodsouzené. Všechno v jedné budově, pro cizince je tam vyčleněna jedna část.

Čím se liší od cel pro Peruánce?
Dělal jsem kuchaře a rozvážel jsem jídlo po všech celách. V těch pro místní je to hrůza. To jsou kmeny, kanibalové, všechno potetovaný, zfetovaný, pořezaný, ožralý. Nevím, jak to mám říct. Prostě hrůza. Na cizinecké části máš aspoň oblečení, na peruánské nosí rozstříhané ručníky nebo prostěradla. Všechno prodají kvůli drogám.

Kdo tomu vězení vládne?
Muklové víc než policajti. Když vězeň zaplatí, bachař dá hlavu dolů a můžeš si dělat, co chceš. Jsou zkorumpovaní, že si to ani nedokážete představit. Tam v base má větší hodnotu jeden talíř jídla než lidský život.

A mezi trestanci je určený nějaký velitel?
Je to ten nejbohatší, který si může dovolit vytvoření vlastní bandy. Nebo ten s nejdelším trestem. Policajti ho respektují jako zástupce trestanců. Vždyť se i konají volby, kdo bude barákovým. Vyhraje ten, kdo dá muklům víc za hlasy.

Jsou mezi vězni násilné boje?
Na vlastní oči jsem viděl, jak jeden Bulhar podřízl krk frajerovi, se kterým jsem právě chlastal. Ale proč, nevím. Nejspíš to bylo objednané někým zvenku.

Zbraně jsou tam běžně dostupné?
Střelnou zbraň jsem neviděl nikdy, ale nůž má každý druhý. Já taky. Tam si musíš dobře hlídat život a spát s jedním okem otevřeným.

Dostal jste se do nějaké potyčky?
Určitě. Je důležité nenechat si srát na hlavu. Byť ti za rvačku hrozí prodloužení trestu. Já jsem se jednou popral kvůli místu na spaní. Ten člověk skončil v nemocnici a mě hodili do díry, což je místnost bez světla, vzduchu a matraček. Pak jsem se musel vykoupit 200 dolary, abych z toho neměl žádný další problém.

Jaká je vězeňská strava?
Servíruje se ve dvou hrncích. V jednom je spálená rýže a v druhém spálená omáčka, ale spíš je to spálená voda. A já, abych si jako kuchař přivydělal, tak jsem lepší kousky vzal do cel a tam jsem je prodal.

Jak se tam spí?
Taková postel je tam uvnitř dražší než venku auto. Zaplatíš za ni barákovému a on ti zajistí. Třeba tím, že u policajtů zařídí, aby někdo, kdo už postel má, byl přeložen do jiné věznice. Je to těžká politika, a než to všechno pochopíš, chvíli to trvá.

Kde spí ostatní?
Na chodbách, na zemi. Kdo má matrace, může jí kousek pronajímat třeba za deset solů.

Šestadvacetiletý Zdeněk Gábor zůstává v Peru. Na útěk nemá peníze.

Gábor zůstává v Peru. Na útěk nemá peníze.

Proč si tu matraci někdo silnější od slabšího prostě nevezme?Protože ji máš zaplacenou u barákového. Je prostě tvoje.

Takže mezi vězni se nekrade?
Krade, ale pomocí podvodů. Když přijde někdo nový, oblbneš ho a obereš. Takhle to udělali mně, když mi doporučili advokáta, který si nechal zaplatit šest tisíc dolarů a nikdy pro mě nic neudělal.

Ale i hotovost si musíš dobře hlídat?
Já to měl v ponožce nebo u gumičky ve slipech. Taky je důležité hlídat si mobil. Když ho nemáš, musíš volat z budky a to stojí hrozný prachy. S mobilem někoho prozvoníš a on se ti ozve z venku.

Jaká je tam zdravotní péče?
Doktoři jsou muklové, kteří si pozici koupili. A vydělávají na prodeji prášků a chlastu. Když k ošetření přesto chceš, musíš dát pět solů barákovému. Pak zaplatíš bachařovi deset solů. A nakonec ti doktor dá na všechno brufen. A za ostatní věci si zase musíš zaplatit.

Když se za všechno platí, kolik je potřeba, aby tam člověk ve zdraví přežil?
Tam ve zdraví nepřežívá nikdo. Já jsem vylezl ven a měl jsem samé pupínky. Jako každý druhý.

Dobře. Abyste tedy přežil, kolik je potřeba měsíčně dolarů?
Dvě stě. Kdo, to nemá, žije jako pes.

Zmiňoval jste, že se ve věznici fetuje. Jak je to možné?
Bachaři, kteří klidně fetují společně s mukly, seženou všechno: telefonní kartu do mobilu, flašku whisky nebo kokain. Sarita Colonia má přezdívku Businness Centre. Seženeš tam všechno. Je tam místnost s plazmovou televizí a nejnovějšími filmy. Kantýna, kde dělají hamburgery, hned vedle se ve velkém točí chlast.

Jak je to se sexem? Taky se dá koupit?
Vždycky v sobotu na návštěvy chodí prostitutky objednané přes mobil a odcházejí ožralé a zfetované. Ten den se dá dobře vydělat na pronajímání postele.

Jak se tam může člověk zabavit?
Já jsem třeba chodil do posilovny, chtěl jsem ze sebe všechen ten stres vymlátit. Když jsem na ni neměl peníze, dělal jsem kliky. Můžeš si zahrát fotbal a jinak čumíš na televizi.

Dá se půjčit třeba knížka?
Jedna za pět solů na celý den. Nemáš prachy, nečteš.

Před několika měsíci vás po třech letech a dvou měsících propustili na podmínku. Proč?
Na to jsem měl nárok. Jen musíš po celou dobu dělat sport, slušně se chovat a pracovat a platit měsíční poplatky. A někdo se za tebe musí zaručit, že budeš dělat a mít kde bydlet. Mně tuto záruku dal advokát.

Kde jste takového právníka sehnal?
Doporučili mi ho ve vězení. Je to takový kolík, umí každého dostat ven. Ví na koho se obrátit. Ale hodně to stojí. Tady musíš zaplatit i za to, aby si bachaři uvědomili, že tvůj trest už skončil. Vím o Slovákovi, co seděl o půlroku déle, protože si neměl propuštění z čeho zaplatit.

Nicméně v Peru musíte zůstat až do vypršení celého trestu. Jak to kontrolují?
Toto je doklad, na který mi dávají razítko, že jsem přítomen. (ukazuje několikrát přeložený a ušmudlaný obyčejný papír). Tenhle papír, když ztratíš, platíš padesát dolarů. Tady se platí za všechno, třeba i na veřejných záchodech za to, že se můžeš vyčůrat.

To se u nás platí taky.
Fakt jo? Tomu nevěřím... Tak to jsem dlouho nebyl v Česku.

Vraťme se zase do Peru, kde máte povinnost po podmínečném propuštění pracovat. Co děláte?
Ovládám pár jazyků (při několika telefonátech, které rozhovor přeruší, dokazuje, že umí slušně přinejmenším anglicky a španělsky). Tak občas chodím překládat. Na hodinu mi dají čtyřicet dolarů. Ale to mi stačí tak na zaplacení nájmu a jídla.

A z Evropy vás nikdo finančně nepodporuje?
Absolutně nikdo. Ale když jsem byl v base, přítelkyně a rodiče mi poslali hodně peněz. Mezi Cikány v Anglii to bylo velké haló, že se Gábor dostal kvůli kokainu do vězení v Jižní Americe.

Proč jste, když už nejste za katrem, neutekl přes hranice někam jinam?
Nemám peníze, abych se odtud dostal. Kdybych ty prachy měl, hned jedu na sever, tam podplatím přechod hranice do Ekvádoru a odletím.

Kam máte namířeno?
Do Kanady. Mluví se tam anglicky, mám tam pár známých. Ale už se nikdy nechci setkávat s lidmi, se kterými jsem se vídával. Ty tři roky pro mě byly ponaučení. Ve vězení ti dojdou ty špatný věci, že droga lidi zabíjí. Pánbůh tě trestá a ty si to uvědomíš až vevnitř.

Co tam chcete dělat?
V Torontu si požádám o azyl kvůli rasové diskriminaci v Česku, najdu si práci jako překladatel a budu normálně žít.

Proč se nevrátíte do České republiky?
Protože tam mám ještě nějaké nevyřízené vroubky u policie.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Barcelona truchlí za oběti  teroristického útoku (18. srpna 2017)
Chtěli jsme zaútočit v barcelonských památkách, vypověděl terorista

Po útocích v Katalánsku z konce minulého týdne, které si vyžádaly 15 obětí, poslal v úterý soud do vazby bez kauce dva zadržené; vazbu dalšího prodloužil o 72...  celý článek

Severokorejské rakety v sobotu na vojenské přehlídce na centrálním Kim...
KLDR je jasným nebezpečím, ale Čína větší hrozbou, říká japonský expert

S rostoucím napětím mezi USA a Severní Koreou, kdy Pchjongjang hrozí útokem mezikontinentálními střelami, se pozapomíná na klíčového spojence severokorejského...  celý článek

Severokorejský vůdce Kim Čong-un oslavuje test mezikontinentální rakety...
Máme udeřit jako první? V Bílém domě se mluví o preventivní válce s KLDR

Donald Trump možná jen blafuje, ale přístup jeho administrativy k severokorejské jaderné hrozbě je zcela jiný než za jeho předchůdců. V Bílém domě se nyní...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.