Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Znásilnění hlásí jen každá dvanáctá oběť. Policii stále brzdí stereotypy

  15:15aktualizováno  15:15
V Česku je každý den nahlášeno jedno až dvě znásilnění. Pravděpodobně je to ale pouhý zlomek z počtu skutečných případů. Přestože se situace pomalu začíná měnit k lepšímu, většina obětí se stále neodhodlá znásilnění ohlásit. Důvodem je přetrvávající stereotypní přístup k obětem ze strany policie, lékařů i soudců.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Vyplývá to z diskuse nevládních organizací zaměřených na ženská práva, která se konala při příležitosti Mezinárodního dne proti násilí na ženách pod záštitou první místopředsedkyně senátu Aleny Gajdůškové

Loni bylo v Česku nahlášeno 669 případů znásilnění, přičemž objasněno bylo 489 z nich. Data pro letošní rok zatím nejsou známa, nicméně počty nahlášených případů každým rokem rostou.

To však nutně nemusí být špatná zpráva. Podle Adrieny Gabrielové ze sdružení proFem se totiž více žen odhodlá znásilnění nahlásit. Ženy se prý přestávají bát s policií komunikovat.

Pozitivní trend do jisté míry způsobila generační obměna v řadách policistů. "Mladí lidé, kteří přicházejí k policii, jsou v tomto ohledu lépe vyškoleni. Více se o problém zajímají," domnívá se Gabrielová. Policisté, kteří v tomto ohledu nejsou proškolení, neumí s oběťmi komunikovat. "Když například najdou plačící, zbitou ženu, která jim sama neřekne, že byla znásilněna, nedokážou se jí na to přímo zeptat," dodává.

Přesto však znásilnění stále hlásí jen zlomek žen. Strach obětí oznámit případ na policii přetrvává. Podle odhadů jdou případy znásilnění v Česku ročně řádově do tisíců. Nahlášeno však je pouze asi osm procent z nich. Nejhorší je situace u znásilnění v rodině či v partnerském vztahu, kde oběti skutek ohlásí na policii v pouhých třech procentech případů.

Stereotypy o znásilnění: žena v minisukni a deviant v parku

Odborníci se shodují, že pomoc a podpora pro oběti znásilnění je v Česku nedostatečná. Nedokonalá je také legislativa, což potvrzuje i dokument "Barometr znásilnění v Evropě", který tuto problematiku analyzuje ve 32 evropských zemích.

"Ve většině zemí Evropské unie k prokázání znásilnění stačí, aby oběť uvedla, že se stykem nesouhlasila. U nás ale musí prokázat takzvaný zřetelný odpor proti znásilnění," uvedla Gabrielová.

Podle místopředsedkyně senátu Aleny Gajdůškové by problému pomohlo přijetí Istanbulské konvence, ve které Rada Evropy zavazuje státy k boji proti násilí proti ženám a specifikuje konkrétní kroky. "Přestože se Česká republika na tvorbě této úmluvy podílela, zatím se k ní svým podpisem nepřipojila," uvedla Gajdůšková.

Ve společnosti a především u lidí, kteří se případem znásilnění profesionálně zabývají, tedy u policistů, lékařů, znalců, soudců a podobně, přetrvává řada mýtů. "Stále se předpokládá, že oběť znásilnění je žena, která jde v noci v minisukni, vyzývavě oblečená. Často se také bere jako daná věc, že pachatel je vyšinutý jedinec, který číhá někde v parku," uvedla Gabrielová. Navíc podotýká, že oběti rozhodně nejsou jen mladé ženy. Znásilnění se týká i mužů, dětí a seniorů.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.